Alkoholové versus vodné extrakty propolisu (57)

Etanolová tinktura, nebo vodný extrakt bez kapky alkoholu? Volba rozpouštědla není detail na etiketě, ale rozhoduje o tom, kolik pryskyřičných látek a flavonoidů se z propolisu vůbec dostane do lahvičky. Tento článek uzavírá naši sérii o propolisu vysvětlením extrakční chemie – proč je líh tak účinný, kdy dává smysl sáhnout po glycerinovém či vodném produktu a co to znamená pro rodiče, těhotné ženy a lidi, kteří se alkoholu vyhýbají.

Proč vůbec záleží na rozpouštědle

Propolis je ve své podstatě včelí tmel – směs pryskyřic ze stromových pupenů, vosku, pylu a silic, kterou včely používají ke stavbě a dezinfekci úlu. Jak jsme popsali v článku Co je propolis a proč ho včely vyrábějí, jde o materiál primárně určený k lepení a utěsňování, nikoli k rozpouštění ve vodě. To má přímý důsledek pro každého, kdo chce z propolisu připravit použitelný extrakt: většina jeho biologicky aktivních složek je lipofilní, tedy rozpustná v tucích a nepolárních rozpouštědlech, nikoli ve vodě.

Podrobný přehled toho, co všechno propolis obsahuje – pryskyřice, vosky, silice, pyl a stopové prvky – najdete v článku Chemické složení propolisu. Pro účely tohoto textu je klíčová jedna skupina látek: flavonoidy a příbuzné fenolické sloučeniny (pinocembrin, galangin, chryzin, kávová kyselina a další), kterým se podrobně věnuje článek Flavonoidy a další bioaktivní látky v propolisu. Právě tyto látky jsou nositeli antioxidační a antimikrobiální aktivity propolisu – a právě jejich koncentrace v hotovém extraktu se dramaticky liší podle toho, jaké rozpouštědlo bylo použito.

Etanol: proč je „univerzálním“ rozpouštědlem propolisu

Etanol o koncentraci 70–96 % je celosvětově nejpoužívanějším rozpouštědlem pro přípravu propolisových extraktů – v odborné literatuře se pro něj vžila zkratka EEP (ethanolic extract of propolis, etanolový extrakt propolisu). Důvod je čistě chemický: molekula etanolu je dostatečně polární, aby rozpustila část polárních látek, ale zároveň dostatečně nepolární, aby dobře rozpouštěla pryskyřice, vosky a lipofilní flavonoidní aglykony, které voda nechá prakticky nedotčené.

Rozsáhlá čínská studie z roku 2015 to demonstrovala na sérii extraktů pekingského propolisu připravených s rostoucím podílem etanolu ve vodě – od čisté vody až po 100% líh 🔴. Výsledky byly jednoznačné: extrakt v čisté vodě obsahoval jen 6,68 mg GAE/g celkových fenolů a 4,07 mg RE/g flavonoidů, zatímco extrakt v 75% etanolu dosáhl 164,20 mg GAE/g fenolů a 282,83 mg RE/g flavonoidů – tedy zhruba 25násobně, respektive téměř 70násobně více. Nejvyšší koncentrace se přitom nedosahovalo u čistého (100%) etanolu, ale právě kolem 75 %, protože zbytkový podíl vody pomáhá rozpouštět i část polárnějších sloučenin (Sun et al., 2015).

Etanol má i druhou výhodu, kterou zdůrazňuje brazilská práce srovnávající klasickou etanolovou extrakci s nadkritickou extrakcí CO₂: dobře odstraňuje vosky a pryskyřičný balast, takže výsledný extrakt je „čistší“ a koncentrovanější na aktivní látky, což se promítlo i do silnější antibakteriální a antioxidační aktivity oproti nadkritickému extraktu 🔴 (Devequi-Nunes et al., 2018). Přesně tímto principem funguje i klasická domácí propolisová tinktura – mechanické rozpuštění propolisu ve vysokoprocentním lihu je v podstatě laboratorní extrakční postup přenesený do kuchyně.

Vodné extrakty: proč jsou slabší, ne zbytečné

Vodné extrakty propolisu (v literatuře AEP nebo WEP, aqueous/water extract of propolis) nejsou vědecký omyl – jen extrahují jinou, menší část spektra látek. Voda dokáže rozpustit polární sloučeniny jako některé kyseliny fenolové a cukry, ale na pryskyřičné pryskyřice, vosky a lipofilní flavonoidní aglykony, jádro antimikrobiální síly propolisu, prakticky nedosáhne. Turecká studie z Artvinu, která porovnávala čistou vodu s vodou obohacenou o glycerol nebo propylenglykol, to potvrzuje i na antimikrobiální rovině: čistě vodný extrakt „nebyl účinný proti testovaným kmenům mikroorganismů“, zatímco extrakty s přídavkem glycerolu nebo propylenglykolu měřitelnou aktivitu vykazovaly 🔴 (Sengul et al., 2026). Autoři to shrnují jednoduše – vodné extrakty jsou biokompatibilnější a bezpečnější než etanolové, ale za cenu výrazně nižšího výtěžku účinných látek.

To se promítá i do antibakteriální literatury, kterou jsme podrobně probírali v článku Antibakteriální účinky propolisu. Přehledová práce z časopisu Molecules, která zpracovala stovky publikovaných studií o antibakteriálních vlastnostech propolisu, konstatuje, že naprostá většina experimentů (přes 300 záznamů) používala právě etanolový extrakt, a že vodné extrakty v přímém srovnání typicky vykazují výrazně vyšší minimální inhibiční koncentrace (MIC) – tedy je jich zapotřebí mnohem více na stejný antibakteriální efekt 🔴 (Przybyłek & Karpiński, 2019). Polská laboratorní práce srovnávající několik extrakčních postupů dochází ke stejnému závěru: metoda extrakce zásadně ovlivňuje šířku i sílu antimikrobiálního spektra hotového přípravku 🔴 (Pobiega et al., 2019).

Glycerinové a jiné alkohol-free alternativy

Pro spotřebitele, kteří se z jakéhokoli důvodu vyhýbají alkoholu, existuje na trhu kompromisní varianta – glycerinový extrakt (glycerité). Glycerin je viskózní, mírně polární rozpouštědlo, které dokáže rozpustit více pryskyřičných látek než čistá voda, ale méně než etanol. V praxi to znamená produkt s citelně nižší koncentrací flavonoidů než klasická tinktura, ale zároveň bez obsahu alkoholu. Podobně fungují i extrakty s propylenglykolem nebo polyethylenglykolem (PEG), které se v akademické literatuře testují jako etanolové náhrady právě proto, že rozpouštěcí schopnost esteru zvyšují, aniž by šlo o alkohol – zmiňovaná litevská studie ukázala, že vodně-PEG extrakt dosahoval srovnatelné celkové antioxidační kapacity jako etanolový extrakt v testech ABTS a CUPRAC, i když v testu DPPH etanol jasně vedl 🔴 (Kubiliene et al., 2018; Liaudanskas et al., 2021).

Biologická dostupnost: má vyšší koncentrace vždy smysl?

Vyšší obsah flavonoidů v extraktu automaticky neznamená úměrně vyšší účinek v těle – biologická dostupnost (kolik látky se skutečně vstřebá a využije) je samostatná otázka. Íránská práce, která korelovala obsah celkových fenolů a flavonoidů s biologickou aktivitou u dvanácti různých etanolových extraktů propolisu, potvrdila, že vyšší koncentrace těchto látek se v rámci etanolových extraktů skutečně promítá do silnější antioxidační a antimikrobiální aktivity – vztah tedy platí, ale jen v rámci extraktů se stejným typem rozpouštědla 🔴 (Fathi Hafshejani et al., 2023). Mezi extrakty s různým rozpouštědlem je srovnání složitější, protože se liší nejen množství, ale i poměr jednotlivých sloučenin (viz rozdíl mezi kyselinami fenolovými a flavonoidy u etanolu vs. AQUA-PEG výše).

Zajímavé je i zjištění, že u testů na buněčné a mitochondriální úrovni nebyl etanolový extrakt vždy jednoznačně nejlepší – vodně-PEG i etanolový extrakt vykazovaly až třikrát silnější redukci mitochondriálního oxidačního stresu než čistě vodný extrakt, což naznačuje, že nosič (rozpouštědlo) může ovlivňovat i to, jak dobře se aktivní látky dostanou dovnitř buňky, nejen kolik jich extrakt celkově obsahuje 🔴 (Kubiliene et al., 2018). Klinických studií, které by přímo porovnávaly biologickou dostupnost etanolových a vodných/glycerinových extraktů propolisu u lidí, je v literatuře zatím málo – většina dostupných dat pochází z laboratorních a buněčných modelů.

Jaké extrakty používají studie citované v této sérii

Pokud jste sledovali celou sérii o propolisu, možná jste si všimli, že drtivá většina citovaných studií – ať už u antibakteriálních účinků, nebo u obsahu flavonoidů a bioaktivních látek – pracovala právě s etanolovým extraktem (EEP). Není to náhoda: EEP je nejsnáze standardizovatelný, nejstabilnější při skladování a nejlépe zachycuje širokou paletu propolisových flavonoidů, takže je pro laboratorní účely „defaultní“ volbou. To má praktický důsledek pro čtenáře – když článek nebo studie mluví o „propolisu“ bez upřesnění, ve většině případů jde implicitně o etanolový extrakt, a stejné závěry nelze bez dalšího ověření vztahovat na vodný sprej do krku nebo glycerinové kapky pro děti.

To platí i pro texty zaměřené na konkrétní použití, jako je péče o dutinu ústní, kde se v praxi setkáte s oběma typy produktů – lihovými roztoky do vody na kloktání i vodnými/glycerinovými spreji přímo do úst. Účinnost popsaná ve studiích s EEP se na tyto výrobky přenáší jen částečně, úměrně tomu, kolik aktivních látek se skutečně podařilo extrahovat.

Praktické důsledky pro výběr produktu

Pro zdravého dospělého, který propolis užívá krátkodobě a nemá důvod se alkoholu vyhýbat, zůstává etanolová tinktura extrakčně nejúčinnější a nejlépe prozkoumanou formou. Typická komerční tinktura obsahuje řádově 70–96 % lihu jako rozpouštědlo, ale po naředění do vody nebo čaje (obvykle několik kapek) je výsledná dávka alkoholu v jedné porci malá – přesto ne nulová, a u citlivých skupin se počítá.

Pro děti, těhotné a kojící ženy, lidi v abstinenci nebo ty, kdo užívají léky s možnou lékovou interakcí s alkoholem (např. metronidazol, disulfiram), je rozumnější volbou vodný nebo glycerinový extrakt – s vědomím, že jde o produkt s nižší, nikoli nulovou účinností v porovnání s tinkturou. Alternativou zůstávají i zevní formy jako propolisová mast, kde se propolis rozpouští v tukové bázi (např. včelím vosku a oleji) místo v lihu nebo vodě – pro lokální použití na kůži tak alkohol vůbec nehraje roli.

Při výběru hotového produktu má smysl číst etiketu pozorně: hledejte údaj o poměru propolis:rozpouštědlo (např. „20% tinktura“), případně přímo o obsahu flavonoidů nebo celkových fenolů. Produkt, který uvádí jen „propolisový extrakt“ bez jakéhokoli číselného údaje, nelze srovnat ani s jinými produkty, ani se studiemi citovanými v odborné literatuře.

Časté otázky

Můžu dát propolisovou tinkturu dítěti?
Klasická lihová tinktura obsahuje netriviální množství alkoholu a pro malé děti se obecně nedoporučuje. Bezpečnější volbou je vodný nebo glycerinový propolisový extrakt, případně mast pro zevní použití – s vědomím nižší koncentrace účinných látek oproti tinktuře.

Je vodný extrakt stejně účinný jako alkoholový?
Podle dostupných analytických studií ne – vodné extrakty obsahují řádově méně flavonoidů a celkových fenolů a v laboratorních testech vykazují slabší antioxidační i antimikrobiální aktivitu. Nejsou neúčinné, ale jde o produkt s nižší koncentrací aktivních látek.

Proč se glycerinový extrakt neprodává jako plnohodnotná náhrada tinktury?
Protože extrakční schopnost glycerinu je nižší než etanolu, i když vyšší než u čisté vody. Jde o kompromis mezi bezpečností (žádný alkohol) a účinností, ne o rovnocennou náhradu.

Mohu si vodný nebo glycerinový extrakt připravit doma stejně jako tinkturu?
Ano, princip je podobný jako u domácí propolisové tinktury – rozdrcený propolis se macerace s rozpouštědlem, jen s vědomím, že výtěžnost bude nižší a proces pomalejší.

Znamená vyšší obsah flavonoidů automaticky silnější účinek?
V rámci extraktů se stejným rozpouštědlem ano, koreluje to s vyšší antioxidační a antimikrobiální aktivitou. Mezi různými typy rozpouštědel je srovnání složitější, protože se liší i to, jaké konkrétní sloučeniny se extrahují.

Existuje ideální kompromisní produkt bez alkoholu, ale se srovnatelnou účinností?
Nejblíže mají k etanolu extrakty s propylenglykolem nebo polyethylenglykolem (PEG) coby pomocným rozpouštědlem – v některých laboratorních testech dosahují srovnatelné antioxidační kapacity jako etanol, i když ne ve všech metodikách. Na trhu jsou zatím méně běžné než klasický glycerinový extrakt.

Zdroje

1. Sun C, Wu Z, Wang Z, Zhang H. Effect of Ethanol/Water Solvents on Phenolic Profiles and Antioxidant Properties of Beijing Propolis Extracts. Evidence-Based Complementary and Alternative Medicine. 2015;2015:595393. DOI: 10.1155/2015/595393. PMID: 26351514.
2. Kubiliene L, Jekabsone A, Zilius M, et al. Comparison of aqueous, polyethylene glycol-aqueous and ethanolic propolis extracts: antioxidant and mitochondria modulating properties. BMC Complementary and Alternative Medicine. 2018;18:165. DOI: 10.1186/s12906-018-2234-5. PMID: 29792194.
3. Liaudanskas M, Kubilienė L, Žvikas V, Trumbeckaitė S. Comparison of Ethanolic and Aqueous-Polyethylenglycolic Propolis Extracts: Chemical Composition and Antioxidant Properties. Evidence-Based Complementary and Alternative Medicine. 2021;2021:5557667. DOI: 10.1155/2021/5557667.
4. Pobiega K, Kraśniewska K, Derewiaka D, Gniewosz M. Comparison of the antimicrobial activity of propolis extracts obtained by means of various extraction methods. Journal of Food Science and Technology. 2019;56(12):5386–5395. DOI: 10.1007/s13197-019-04009-9. PMID: 31749486.
5. Devequi-Nunes D, Machado BAS, Barreto GdA, et al. Chemical characterization and biological activity of six different extracts of propolis through conventional methods and supercritical extraction. PLOS ONE. 2018;13(12):e0207676. DOI: 10.1371/journal.pone.0207676.
6. Sengul M, Ufuk S, Topdas EF, Aksoy S, Zor M, Karakutuk IA. Effects of various water-based biocompatible solvents on the extraction of propolis from Artvin, Türkiye: Physicochemical properties, biological activity, and phenolic profile. Journal of Food Measurement and Characterization. 2026;20(4):4631–4649. DOI: 10.1007/s11694-025-03950-y.
7. Fathi Hafshejani S, et al. Correlation between total phenolic and flavonoid contents and biological activities of 12 ethanolic extracts of Iranian propolis. Food Science & Nutrition. 2023. DOI: 10.1002/fsn3.3356. PMID: 37457164.
8. Przybyłek I, Karpiński TM. Antibacterial Properties of Propolis. Molecules. 2019;24(11):2047. DOI: 10.3390/molecules24112047. PMID: 31146392.

Tento článek je součástí seriálu Seriál Apiterapie – přehled a obsah všech dílů.

Pokračujte dalším dílem seriálu: Co je mateří kašička a jak ji včely vyrábějí