Propolis bývá popisován jako „včelí lepidlo“, ale kdo se podívá pod pokličku, zjistí, že jde spíš o chemickou směsnici, jejíž přesné složení se dovede lišit vzorek od vzorku téměř k nepoznání. Jedna hrudka může obsahovat stovky různých látek – pryskyřice, vosky, silice, pyl i stopové minerály – a poměr mezi nimi závisí na tom, z jakých stromů a keřů si včely surovinu přinesly. V tomto článku si ukážeme, jak vypadá typické „obecné“ složení propolisu, proč se tak výrazně mění podle místa a ročního období a proč je právě tahle proměnlivost hlavním důvodem, proč propolis nejde jednoduše standardizovat jako léčivo s pevně danou recepturou.

Z čeho se propolis vlastně skládá?

Než se pustíme do čísel, stojí za připomenutí, jak propolis vlastně vzniká – tomu jsme se podrobně věnovali v článku Co je propolis a proč ho včely vyrábějí. Včely sbírají pryskyřičné výměšky z pupenů a kůry stromů, doma je promíchají s vlastním voskem a sekrety žláz, a výsledkem je tmavá, lepkavá hmota, kterou používají jako stavební tmel a dezinfekční bariéru úlu.

Právě proto, že je propolis „druhotný produkt“ – směs rostlinného materiálu a včelích přídavků – nemá jedno pevné chemické složení, jaké bychom čekali třeba u čistého medu nebo vosku. Chemici, kteří propolis analyzují už desítky let, se shodují na tom, že jde o jednu z chemicky nejrozmanitějších přírodních látek vůbec, s více než 300 identifikovanými sloučeninami v různých vzorcích po celém světě.

Typické orientační složení propolisu

Navzdory veškeré proměnlivosti se ve starší i novější literatuře opakuje jedno hrubé, orientační rozdělení, které se nejčastěji uvádí pro propolis „mírného pásma“ (typicky evropský, topolového typu):

přibližně 50 % pryskyřic a balzámů (rostlinné pryskyřičné látky, hlavní nositel biologické aktivity),
přibližně 30 % vosků (včelí vosk plus rostlinné vosky),
přibližně 10 % silic a aromatických/těkavých olejů (dávají propolisu typickou vůni),
přibližně 5 % pylu (zbytky pylových zrn zachycených při sběru),
přibližně 5 % ostatních organických látek a minerálních příměsí (zbytky dřeva, různé stopové prvky).

Tato čísla je potřeba brát jako orientační rámec, ne jako analytický certifikát – u konkrétního vzorku se mohou lišit o desítky procent na obě strany. Přesto se toto přibližné rozdělení hodí jako první, srozumitelná mapa toho, „z čeho se propolis skládá“, než se pustíme do detailů jednotlivých chemických skupin.

Co říká věda?

Analytická chemie propolisu má za sebou desítky let systematického výzkumu. Přehledová práce Vasilios Bankové a kolegů shrnuje, že chemické složení propolisu je extrémně variabilní a závisí především na místní flóře, ze které včely pryskyřici sbírají 🔴 – jde o analytické, laboratorní zjištění, nikoli o klinický důkaz účinku na člověka. Podobně starší, ale dodnes citovaná přehledová studie M. C. Marcucciho popisuje propolis jako komplexní směs pryskyřic, vosků, silic, pylu a dalších organických látek, jejíž biologická aktivita se odvíjí právě od obsahu pryskyřičné, fenolické složky 🔴. Tyto poznatky jsou dobře zdokumentované na úrovni chemické analýzy, ale samy o sobě neříkají nic o léčebném účinku u lidí – to je téma pro úplně jiný typ studií.

Proč se složení propolisu tak liší – pojem „chemotyp“

Klíčové slovo, které se v moderní literatuře o propolisu objevuje čím dál častěji, je chemotyp – tedy chemicky odlišná varianta propolisu vázaná na konkrétní botanický zdroj a geografickou oblast. Včely totiž nesbírají pryskyřici „obecně“, ale z konkrétních stromů a keřů, které mají k dispozici v okolí úlu. Změní-li se dostupná flóra, změní se i chemické složení propolisu – i když jde stále o produkt téhož včelího druhu.

Mezi nejlépe prostudované chemotypy patří:

Topolový (evropský, mírného pásma) propolis – typický pro střední a severní Evropu, včetně Česka. Hlavním botanickým zdrojem jsou pupeny topolů (rod Populus), chemicky bohatý na flavonoidy a fenolické kyseliny.
Brazilský zelený propolis – pochází převážně z rostliny Baccharis dracunculifolia a je bohatý na odlišnou skupinu látek zvanou prenylované deriváty kyseliny kumarové; jde o jeden z komerčně nejsledovanějších typů propolisu na světě.
Červený propolis (typicky z Brazílie a Kuby) – vzniká ze zdrojů jako Dalbergia ecastaphyllum a má odlišný, na izoflavonoidy bohatý profil 🔴, jak popisují analytické práce brazilských týmů.
Pacifický propolis typu klúzie – z tropických oblastí Tichomoří, kde hlavním zdrojem bývají rostliny rodu Clusia; chemicky je nápadně odlišný, protože obsahuje především polyprenylované benzofenony místo klasických flavonoidů.

Přehledová práce Antonia Salatina a kolegů z roku 2011 shrnuje desítky takových regionálních profilů a upozorňuje, že „propolis“ je ve skutečnosti deštníkové označení pro celou rodinu chemicky odlišných produktů, nikoli jedna definovaná látka 🔴. Podobně přehled těkavých (aromatických) složek propolisu od Bankové, Popové a Truševy ukazuje, že i samotná vonná, silicová složka propolisu se region od regionu dramaticky liší podle druhového složení místních dřevin 🔴.

Proč je propolis tak těžké standardizovat

Tahle chemická rozmanitost má praktický důsledek, který zmiňuje prakticky každá seriózní přehledová studie na téma propolisu: propolis se velmi obtížně standardizuje jako jednotný produkt. Klasický lék má definovanou účinnou látku v přesné dávce – u propolisu ale „účinná látka“ ve skutečnosti není jedna sloučenina, nýbrž proměnlivá směs desítek až stovek látek, jejichž zastoupení se mění podle:

geografické oblasti a dostupné flóry v okolí včelína,
ročního období sběru (jarní vs. podzimní propolis mívá jiný profil),
včelího plemene a chování konkrétní kolonie,
způsobu zpracování a skladování po sběru.

Bankova ve svém často citovaném článku o chemické diverzitě propolisu přímo popisuje tuto proměnlivost jako hlavní překážku standardizace a klade otázku, podle čeho vůbec definovat „kvalitní“ propolis, když neexistuje jedna referenční chemická norma platná pro všechny regiony 🔴. Novější souhrnná práce čínského týmu (Huang a kol.) tento problém potvrzuje i pro asijské a další chemotypy a doplňuje, že bez chemické analýzy (typicky metodami jako HPLC nebo GC-MS) nelze pouhým okem ani chutí spolehlivě odhadnout, jaké látky a v jakém množství konkrétní vzorek propolisu obsahuje 🔴.

Síla důkazů

V článcích o apiterapii na tomto webu používáme jednoduchou barevnou škálu, která napovídá, o jak silný typ důkazu se u konkrétního tvrzení opírá: 🟢 systematický přehled nebo metaanalýza studií u lidí (nejsilnější úroveň), 🔵 jednotlivá klinická nebo jiná studie přímo na lidech, 🟠 studie na zvířecím modelu, 🔴 studie in vitro (ve zkumavce nebo na buněčných liniích) nebo čistě analytická/chemická práce. Tento článek se týká výhradně chemického složení propolisu – všechna uvedená zjištění proto spadají do kategorie 🔴, protože jde o analytickou chemii (co propolis obsahuje), nikoli o klinický důkaz účinnosti u lidí. Otázku, co konkrétní látky v propolisu dělají v lidském těle, řeší až navazující články o jednotlivých bioaktivních sloučeninách a klinických studiích.

Na co si dát pozor

Protože se chemické složení propolisu tak výrazně liší podle chemotypu, je potřeba opatrnosti u zdravotních tvrzení, která se v médiích i na obalech doplňků často zobecňují. Pokud byl určitý účinek prokázán například na brazilském zeleném propolisu s vysokým obsahem specifických prenylovaných kyselin, neznamená to automaticky, že stejný účinek bude mít i evropský topolový propolis s jiným spektrem flavonoidů – jde chemicky o odlišné produkty, i když oba nesou stejný název „propolis“. Navíc surový, nestandardizovaný propolis z různých šarží od téhož včelaře se může chemicky lišit rok od roku podle počasí a kvetení v okolí úlu. Kdo hledá vyšší jistotu konzistentního složení, měl by sledovat produkty s deklarovaným obsahem standardizovaných markerů (například celkových flavonoidů nebo konkrétních kyselin) a údajem o botanickém či geografickém původu.

Praktické shrnutí

Propolis není jedna definovaná chemická látka, ale proměnlivá směs pryskyřic, vosků, silic, pylu a stopových organických i minerálních příměsí, jejíž typický orientační poměr se často uvádí zhruba jako 50 % pryskyřic, 30 % vosků, 10 % silic, 5 % pylu a 5 % ostatních látek – ovšem u konkrétního vzorku se tato čísla mohou dost lišit. Hlavní příčinou proměnlivosti je botanický a geografický původ: evropský topolový propolis, brazilský zelený propolis, červený propolis i pacifický propolis typu klúzie představují chemicky odlišné „chemotypy“ se svým vlastním spektrem účinných látek. Právě tato rozmanitost je důvodem, proč propolis nelze jednoduše standardizovat jako klasický lék s pevnou recepturou, a proč je při čtení studií i marketingových tvrzení důležité vědět, o jaký typ propolisu vlastně šlo. Konkrétní bioaktivní molekuly, které za mnoha popisovanými účinky propolisu stojí – flavonoidy, fenolické kyseliny a látky jako CAPE – si podrobně popíšeme v navazujícím článku.

Časté otázky (FAQ)

Je složení propolisu u všech úlů stejné?
Ne. Liší se podle toho, jaké stromy a keře mají včely v okolí úlu k dispozici, podle ročního období sběru i podle konkrétní včelí kolonie. I dva úly ve stejné vesnici mohou mít mírně odlišný profil propolisu.

Co znamená pojem „chemotyp“ propolisu?
Jde o chemicky odlišnou variantu propolisu vázanou na konkrétní botanický zdroj a oblast – typickými příklady jsou evropský topolový propolis, brazilský zelený propolis, červený propolis nebo pacifický propolis typu klúzie.

Proč propolis obsahuje pyl, když jde o pryskyřičný produkt?
Pyl se do propolisu dostává druhotně, protože ho včely sbírají a zpracovávají ve stejném prostoru úlu jako pryskyřici, a část pylových zrn tak skončí přimíchaná do výsledné hmoty.

Je 50/30/10/5/5 procent přesné číslo, které platí pro každý propolis?
Ne, jde jen o orientační, často citovaný rámec pro propolis mírného pásma. U jiných chemotypů nebo jednotlivých šarží se poměry mohou výrazně lišit.

Proč je těžké propolis standardizovat jako doplněk stravy?
Protože neobsahuje jednu definovanou účinnou látku, ale proměnlivou směs desítek až stovek sloučenin, jejichž zastoupení se mění podle původu, sezóny i zpracování – bez chemické analýzy nelze složení spolehlivě odhadnout.

Znamená chemická rozmanitost, že je jeden typ propolisu „lepší“ než druhý?
Ne nutně – jde spíš o odlišné profily účinných látek, každý se svým vlastním rozsahem prostudovaných vlastností. Srovnávat je má smysl vždy ve vztahu ke konkrétnímu, doloženému účinku, ne obecně.

Zdroje

Bankova V. Chemical diversity of propolis and the problem of standardization. J Ethnopharmacol. 2005;100(1-2):114-117. DOI: 10.1016/j.jep.2005.05.004.
Bankova V, Popova M, Trusheva B. Propolis volatile compounds: chemical diversity and biological activity: a review. Chem Cent J. 2014;8:28. DOI: 10.1186/1752-153X-8-28.
Salatino A, Fernandes-Silva CC, Righi AA, Salatino MLF. Propolis research and the chemistry of plant products. Nat Prod Rep. 2011;28(5):925-936. DOI: 10.1039/c0np00072h.
Marcucci MC. Propolis: chemical composition, biological properties and therapeutic activity. Apidologie. 1995;26(2):83-99. DOI: 10.1051/apido:19950202.
Trusheva B, Popova M, Bankova V, Simova S, Marcucci MC, Miorin PL, da Rocha Pasin F, Tsvetkova I. Bioactive constituents of Brazilian red propolis. Evid Based Complement Alternat Med. 2006;3(2):249-254. DOI: 10.1093/ecam/nel006.
Huang S, Zhang CP, Wang K, Li GQ, Hu FL. Recent advances in the chemical composition of propolis. Molecules. 2014;19(12):19610-19632. DOI: 10.3390/molecules191219610.

Tento článek je součástí seriálu Seriál Apiterapie – přehled a obsah všech dílů.

Pokračujte dalším dílem seriálu: Flavonoidy a další bioaktivní látky v propolisu

Chemické složení propolisu (44)