Kolik vědeckých studií o apiterapii vlastně existuje – a jaké jsou kvality? Tento článek se nevěnuje jedinému produktu, ale mapuje celý obor: kde výzkum roste, kde chybí velké klinické studie a proč je potřeba číst jednotlivá tvrzení o medu, propolisu, mateří kašičce či včelím jedu s rozvahou.

Apiterapie – léčebné využití včelích produktů – je v posledních letech předmětem rostoucího vědeckého zájmu. Nejde už jen o tradiční zkušenost předávanou generacemi, ale o téma, kterým se zabývají desítky vědeckých pracovišť po celém světě. To ale neznamená, že je apiterapie jako celek „vědecky prokázaná“ v tom smyslu, jako jsou prokázané standardní léky. Realita je mnohem pestřejší: některé aplikace (např. med při hojení popáleninových ran) mají za sebou desítky kvalitních klinických studií, jiné (řada tvrzení o mateří kašičce nebo pylu) stojí především na tradici, in vitro pokusech a studiích na zvířatech. Cílem tohoto článku je ukázat, jak vypadá výzkum apiterapie jako obor – ne rozebírat do detailu jeden konkrétní produkt (tomu se věnují další díly rubriky Apiterapie na meduj.cz).

Obor, který roste – ale nerovnoměrně

Bibliometrická analýza publikační aktivity v oblasti apiterapie ukazuje, že počet vědeckých prací na toto téma dlouhodobě přibývá. Podle analýzy databáze Web of Science z let 2017–2025 rostl počet publikací o apiterapii v průměru o 7,79 % ročně, přičemž nejvíce prací pochází z Číny, Brazílie a Íránu (Zeybek, 2026). Naprostá většina těchto prací se ale řadí do oborů molekulární biologie, farmakologie a biochemie – tedy do základního (preklinického) výzkumu, nikoli do klinické medicíny. Nejčastěji používaným klíčovým slovem je „propolis“, což odpovídá i tomu, že propolis patří mezi nejintenzivněji zkoumané včelí produkty vůbec.

Jinými slovy: apiterapie jako výzkumné téma rozhodně „žije“, ale těžiště zájmu leží spíše v laboratoři než u lůžka pacienta. To je důležitý kontext pro čtení jakéhokoli tvrzení typu „vědci prokázali, že…“ – prokázali co, na jakém modelu a u koho?

Zkumavka, myš, člověk: tři různé úrovně důkazů

Apiterapeutický výzkum se odehrává na třech základních úrovních, které se v laických shrnutích často míchají dohromady:

In vitro studie – účinek látky (např. propolisu nebo melitinu z včelího jedu) na buňky nebo bakterie v laboratorní misce.
Studie na zvířatech (animal studies) – účinek na myších, potkanech apod., typicky s vyšší dávkou a kontrolovanými podmínkami, které se u člověka nedají replikovat.
Studie na lidech (human studies) – od malých pilotních studií po randomizované kontrolované studie (RCT) a jejich souhrny v podobě systematických přehledů a metaanalýz.

Poměr mezi těmito úrovněmi se u apiterapie výrazně liší podle produktu a indikace. Ukázkový příklad nabízí systematický přehled věnovaný využití apiterapie u alergického astmatu: autoři identifikovali 12 relevantních studií, z toho pouze 4 byly provedeny na lidech, zbylých 8 byly studie na zvířecích modelech (Widjanarko et al., 2024). Výsledky byly slibné – zlepšení příznaků astmatu a snížení zánětlivých markerů –, ale převaha preklinických dat znamená, že přenositelnost závěrů na běžnou klinickou praxi je zatím omezená. Toto je typický vzorec napříč celou apiterapií: mechanismus účinku bývá popsán poměrně dobře na buněčné či zvířecí úrovni, zatímco na úrovni „funguje to prokazatelně u lidí v běžné dávce a formě“ je důkazů podstatně méně.

Kde jsou hlavní mezery výzkumu

Mezera mezi preklinickým a klinickým výzkumem není jediný problém. Dalším je malý absolutní počet studií, které lze v systematických přehledech reálně použít pro metaanalýzu – tedy pro statistické sečtení výsledků více studií dohromady.

Příkladem je systematický přehled a metaanalýza účinku mateří kašičky na zánět a oxidační stres: autoři nalezli pouze 6 randomizovaných kontrolovaných studií s celkem 356 účastníky (Taheri et al., 2025). To je na poměry běžné medicíny malý soubor – u zavedených léčiv bývají metaanalýzy stavěny na desítkách studií a tisících pacientů. Podobně u propolisu a parodontálního onemocnění dutiny ústní autoři aktualizovaného systematického přehledu z původních 224 dohledaných prací nakonec zařadili 13 studií, ale do samotné metaanalýzy jich kvůli nejednotné metodice měření mohli zahrnout jen 3 (López-Valverde et al., 2021).

Tento vzorec – desítky až stovky prací nalezených při rešerši, ale jen hrstka použitelných pro tvrdou statistickou syntézu – je pro apiterapii typický. Neznamená to, že produkt „nefunguje“, ale že současný stav důkazů zatím neumožňuje formulovat stejně jistá tvrzení, jako u dobře prozkoumaných farmakologických intervencí.

Metodologické problémy: malé vzorky, heterogenita, chybějící standardizace

I tam, kde klinické studie existují, se autoři systematických přehledů opakovaně potýkají se stejnými metodologickými limity:

Malé vzorky účastníků – řada studií zahrnuje jednotky až nízké desítky lidí, což snižuje statistickou sílu a zvyšuje riziko náhodných nálezů.
Heterogenita produktu – „propolis“ nebo „mateří kašička“ z různých studií nejsou totéž. Liší se botanický a geografický původ, sezóna sběru, způsob zpracování i koncentrace účinných látek. Autoři přehledu o propolisu a parodontu výslovně upozorňují na chybějící standardizaci koncentrací a formulací mezi jednotlivými studiemi.
Heterogenita metodiky měření – různé studie používají různé indexy a škály (např. různé způsoby měření krvácení dásní nebo hloubky parodontálního chobotu), což komplikuje jejich srovnání a slučování do metaanalýzy.
Statistická heterogenita mezi studiemi – u metaanalýzy mateří kašičky autoři uvádějí hodnoty I² mezi 87 a 99,5 %, což signalizuje velmi vysokou nesourodost výsledků jednotlivých studií a nutnost brát souhrnný závěr s rezervou (Taheri et al., 2025).

Souhrnně proto autoři podobných přehledů obvykle nedoporučují okamžitou klinickou aplikaci, ale volají po lépe navržených, větších a metodicky sjednocených studiích s dlouhodobým sledováním.

Proč síla důkazů není u všech včelích produktů stejná

Zásadní bod, který v diskuzích o apiterapii často chybí: neexistuje jedna „síla důkazů pro apiterapii“ – existuje velmi odlišná síla důkazů pro jednotlivé produkty a jednotlivé indikace. Dobrým kontrastním příkladem je použití medu při hojení ran. Cochranský systematický přehled (nejpřísnější standard v evidence-based medicíně) zde vychází z 26 randomizovaných a kvazirandomizovaných studií s celkem 3 011 účastníky (Jull et al., 2015). U částečně hlubokých popálenin ukazuje vysoce kvalitní důkazy, že med urychluje hojení přibližně o 4–5 dní oproti konvenčním obvazům; u infikovaných pooperačních ran hojí rychleji než gázové obvazy se středně kvalitními důkazy. U jiných typů ran (bércové vředy, diabetická noha) však autoři uvádějí, že účinnost zůstává nejasná – i v rámci jednoho produktu se tedy síla důkazů liší podle konkrétního použití.

Naproti tomu analýza literatury o apiterapii a menopauze ukázala zajímavý jev z opačného konce spektra: autoři prošli 129 knih věnovaných apiterapii a zjistili, že necelá třetina z nich se menopauze vůbec věnuje, přičemž doporučení uvnitř těchto knih se výrazně liší a jen část z nich (především u mateří kašičky) má oporu ve skutečných vědeckých pracích – naproti tomu důkazy pro pyl byly hodnoceny jako slabé, mimo jiné proto, že dostupné studie pracovaly s pylovými extrakty, nikoli s běžně prodávaným včelím pylem (Münstedt & Männle, 2020). To ukazuje obecnější problém oboru: tradiční apiterapeutická literatura je často bohatší na doporučení než skutečná vědecká evidence, která by je podpořila.

Co říká věda?

Výzkum apiterapie jako celku roste, ale je nerovnoměrný. Převažují in vitro a zvířecí studie s mechanistickým zaměřením (zejména u propolisu), zatímco velkých, dobře navržených klinických studií na lidech je podstatně méně. Výjimkou je použití medu při hojení některých typů ran, kde existuje robustní soubor randomizovaných studií zpracovaný i Cochranovou databází. U většiny ostatních aplikací (mateří kašička, pyl, řada indikací u propolisu i včelího jedu) je aktuální evidence založena na malém počtu menších studií s vysokou heterogenitou, a proto by závěry měly být interpretovány opatrně.

Síla důkazů?

🟢 Silná – med jako topická léčba u vybraných typů ran (popáleniny, infikované chirurgické rány): opřeno o desítky RCT a Cochranův přehled.
🔵 Střední – propolis u parodontálního onemocnění: konzistentní směr účinku, ale metaanalýza stojí jen na několika málo srovnatelných studiích.
🟠 Slabá / omezená – mateří kašička u zánětu a oxidačního stresu, apiterapie u astmatu: malý počet studií, vysoká heterogenita, převaha preklinických dat.
🔴 Nedostatečná / tradiční, nepotvrzená – řada dílčích tvrzení o pylu a dalších produktech u konkrétních zdravotních problémů (např. menopauza): opora spíše v tradiční literatuře než v recentních klinických studiích.

Na co si dát pozor

Věta „studie prokázaly“ může znamenat jak solidní klinickou evidenci, tak jednu in vitro studii na buněčné kultuře – vždy je dobré ptát se, o jaký typ studie šlo.
Výsledek na zvířecím modelu nelze automaticky přenášet na člověka ani na běžně dostupnou dávku či formu produktu.
Málo studií neznamená, že produkt „nefunguje“ – znamená to, že jistota závěru je zatím nízká a měla by se brát s rezervou.
Apiterapie – i tam, kde má oporu ve slušných datech – je doplňkovým přístupem, nikoli náhradou diagnostiky a léčby doporučené lékařem.

Praktické shrnutí

Vědecký zájem o apiterapii roste, ale těžiště leží v základním (in vitro a zvířecím) výzkumu, ne v klinických studiích na lidech.
Síla důkazů se výrazně liší produkt od produktu i indikace od indikace – nelze mluvit o jedné „vědecké platnosti apiterapie“.
Typickým problémem oboru jsou malé vzorky pacientů, chybějící standardizace složení produktů a vysoká heterogenita metodiky mezi studiemi.
Nejrobustnější klinickou evidenci má aktuálně použití medu u vybraných typů ran; u řady dalších aplikací je evidence zatím předběžná.
Při čtení jakéhokoli tvrzení o apiterapii má smysl ptát se: kolik studií, jaký typ, kolik lidí, jak kvalitní metodika.

Vědecký pohled na apiterapii tedy není ani nadšené potvrzení všech tradičních tvrzení, ani jejich plošné odmítnutí. Je to obor s reálným, rostoucím výzkumem, který má – jako mnoho oblastí komplementární medicíny – nerovnoměrně rozloženou kvalitu a množství důkazů. Konkrétním produktům a jejich specifické evidenci se podrobně věnují další články rubriky Apiterapie; o tom, jak takové studie číst a interpretovat, pojednává navazující díl o hodnocení vědeckých důkazů.

Časté otázky

Existuje dost důkazů na to, aby apiterapie mohla nahradit standardní léčbu?
Ne. I u nejlépe prozkoumaných aplikací (např. med u některých typů ran) jde o doplňkovou léčbu podpořenou konkrétní indikací, nikoli o náhradu diagnostiky a léčby předepsané lékařem. U řady dalších produktů a indikací je navíc evidence zatím omezená.

Proč je tolik studií o apiterapii jen na buňkách nebo na zvířatech?
Preklinický výzkum je rychlejší, levnější a metodicky jednodušší než rozsáhlé klinické studie na lidech, takže přirozeně tvoří většinu publikací v rané fázi zkoumání jakékoli látky. U apiterapie navíc chybí velké komerční pobídky (patentovatelnost) srovnatelné s farmaceutickým průmyslem, což zpomaluje přechod k nákladným klinickým studiím fáze III.

Který včelí produkt má nejvíc kvalitních klinických studií u lidí?
Nejrobustnější klinickou evidenci má aktuálně med, konkrétně jeho použití jako topický obvazový materiál u vybraných typů ran a popálenin, kde existuje desítky randomizovaných studií zpracovaných i v Cochranově databázi.

Znamená malý počet studií u nějakého produktu, že nefunguje?
Ne nutně – znamená to, že spolehlivost dosavadních závěrů je nízká. Absence důkazu není totéž co důkaz absence účinku, ale zároveň to není důvod k jistým tvrzením o účinnosti. Správný postoj je opatrná zdrženlivost, dokud nepřibudou další, kvalitnější studie.

Doplňkově k tématu doporučujeme i naše starší články o léčivých vlastnostech včelího jedu, mateří kašičce a zdravotních přínosech včelích produktů – slouží jako úvodní přehled, vědecké zdroje k jednotlivým tvrzením najdete výše.

Zdroje

Widjanarko ND, Subagya JC, Maksi JI, Suryatenggara FG, Sihole SCE. (2024). Utilization of apitherapy in allergic asthma: A systematic review of clinical and preclinical studies. Tzu Chi Medical Journal. DOI: 10.4103/tcmj.tcmj_233_23. PMID: 39421494. pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/39421494
Münstedt K, Männle H. (2020). Apitherapy for menopausal problems. Archives of Gynecology and Obstetrics, 302, 1495–1502. DOI: 10.1007/s00404-020-05692-2. PMID: 32671547. pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/32671547
Taheri S, Bahari H, Mirzavi F, et al. (2025). Effects of royal jelly consumption on inflammation and oxidative stress: A systematic review and meta-analysis of randomized controlled trials. Avicenna Journal of Phytomedicine, 15(4), 1264–1278. DOI: 10.22038/ajp.2024.25139. PMID: 40656618. pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/40656618
López-Valverde N, Pardal-Peláez B, López-Valverde A, et al. (2021). Effectiveness of Propolis in the Treatment of Periodontal Disease: Updated Systematic Review with Meta-Analysis. Antioxidants, 10(2), 269. DOI: 10.3390/antiox10020269. PMID: 33578659. pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/33578659
Jull AB, Cullum N, Dumville JC, Westby MJ, Deshpande S, Walker N. (2015). Honey as a topical treatment for wounds. Cochrane Database of Systematic Reviews. DOI: 10.1002/14651858.CD005083.pub4. PMID: 25742878. pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/25742878
Zeybek DÖ. (2026). Global publication trends in apitherapy research: A bibliometric analysis in the context of complementary health. Uludağ Bee Journal, 26, 1–11. DOI: 10.31467/uluaricilik.1881120. (Doplňková bibliometrická informace, není indexováno v PubMed.)

Tento článek je součástí seriálu Seriál Apiterapie – přehled a obsah všech dílů.

Pokračujte dalším dílem seriálu: Jak hodnotit vědecké důkazy v apiterapii

Co říká věda o apiterapii (4)