„Med je med“ – tuhle větu slýchají včelaři i terapeuti pořád. Jenže z pohledu apiterapie a moderního výzkumu je to jedno z nejzavádějivějších tvrzení, jaká o tomto produktu kolují. Dva vzorky medu mohou vypadat identicky, chutnat téměř stejně, a přesto se jejich antibakteriální, antioxidační či hojivý potenciál lišit řádově. Proč tomu tak je a co všechno rozhoduje o tom, jestli sklenice na vaší polici je „jen“ sladidlo, nebo skutečně biologicky aktivní přírodní látka?

Biologická aktivita medu není jedna vlastnost, ale souhrn desítek látek – od peroxidu vodíku přes polyfenoly a flavonoidy až po specifické sloučeniny typu methylglyoxalu. O tom, jaké konkrétní látky a v jakém množství se v medu ocitnou, jsme podrobně psali v článku Chemické složení medu a jeho biologická aktivita. Pokud vás zajímá, jak přesně antioxidanty a polyfenoly v medu fungují na buněčné úrovni, doporučujeme navazující text Polyfenoly a antioxidanty v medu.

Antibakteriální účinky medu jsme rozebrali samostatně v článku Antibakteriální účinky medu: mechanismus a důkazy – a právě tam padá jméno, které se v souvislosti s „nejsilnějším“ medem objevuje nejčastěji: novozélandský manuka med. Vedle něj se v posledních letech skloňuje i malajsijský tualang med, který pochází z pralesních stromů rodu Koompassia. Oba se v praktických aplikacích, například při péči o rány, zmiňují i v textu Med při léčbě popálenin. Otázka, kterou si dnes položíme, zní: je jejich pověst podložená daty, nebo jde hlavně o marketing?

Co určuje biologickou aktivitu medu

Biologická aktivita medu – tedy jeho schopnost tlumit růst bakterií, neutralizovat volné radikály nebo podporovat hojení tkání – není daná jednou univerzální vlastností. Je to výsledek souhry několika faktorů, které se mohou u dvou sklenic medu lišit i o desítky procent:

Botanický původ (nektar/medovice) – druh rostliny, ze které včely sbíraly, určuje spektrum a koncentraci fenolických látek, flavonoidů i specifických sloučenin (např. methylglyoxal u manuky). Tmavší medovicové medy mají obecně vyšší obsah minerálních látek a fenolů než světlé květové medy typu akátového.
Geografická oblast a klima – i stejný botanický druh může v různých regionech produkovat nektar s odlišným chemickým profilem v závislosti na půdě, srážkách a slunečním záření.
Obsah peroxidu vodíku – vzniká enzymatickou aktivitou glukózooxidázy, kterou včely do medu přidávají. Množství kolísá podle druhu medu i podmínek skladování.
Zpracování a tepelná úprava – pasterace, ohřev kvůli zamezení krystalizace nebo urychlení stáčení degraduje enzymy i řadu citlivých sloučenin.
Filtrace – jemná filtrace odstraňuje pyl, ale i drobné částice propolisu a vosku, které mohou mít vlastní bioaktivní potenciál.
Stáří a skladování – dlouhé skladování za nevhodných podmínek (teplo, světlo) postupně snižuje aktivitu enzymů a zvyšuje obsah hydroxymethylfurfuralu (HMF), což je zároveň indikátor kvality.

Co říká věda?

Přehledová práce Alvarez-Suarez a kol., publikovaná v časopise Current Medicinal Chemistry, shrnuje, že antioxidační kapacita medu úzce koreluje s obsahem celkových fenolických látek a že tento obsah se výrazně liší podle botanického zdroje – tmavší medy (pohankový, kaštanový, medovicové) obvykle vykazují vyšší antioxidační aktivitu než světlé odrůdy jako akátový nebo řepkový med. Podobně studie Escuredo a kol. (Food Chemistry) na evropských medech potvrdila, že botanický původ je jedním z hlavních prediktorů obsahu antioxidantů, silnějším než třeba samotná barva medu.

Srovnávací studie: manuka vs. akátový vs. květový med

Nejvíc srovnávacích dat existuje paradoxně díky manuka medu – právě proto, že producenti na Novém Zélandu potřebovali vědecky podložit jeho vyšší cenu. Klíčový objev přinesla práce Mavric a kol. (Molecular Nutrition & Food Research, 2008) 🔴, která identifikovala methylglyoxal (MGO) jako hlavní látku zodpovědnou za tzv. non-peroxidovou antibakteriální aktivitu manuka medu – tedy aktivitu, která na rozdíl od většiny ostatních medů nezávisí na peroxidu vodíku a nemizí po zahřátí či vystavení světlu tak rychle.

Díky tomu vznikl komerční systém značení UMF (Unique Manuka Factor) a MGO (přímé udávání koncentrace methylglyoxalu v mg/kg), který umožňuje spotřebiteli orientačně porovnat sílu jednotlivých šarží manuka medu. Čím vyšší číslo, tím vyšší naměřená antibakteriální aktivita in vitro – ale je třeba mít na paměti, že jde o laboratorní test proti konkrétním bakteriálním kmenům, nikoli o klinicky prokázaný „léčivý účinek“ v daném rozsahu.

Srovnávací studie Tan a kol. (BMC Complementary and Alternative Medicine, 2009) 🔴 porovnávala antibakteriální účinky malajsijského tualang medu s manuka medem proti několika kmenům ran a střevních bakterií a zjistila, že tualang med vykazoval srovnatelnou nebo v některých případech i vyšší účinnost proti určitým patogenům – což naznačuje, že manuka není jediný „silný“ med, jen je nejlépe komerčně zpracovaný a standardizovaný. Podobně práce Zainol a kol. (BMC Complementary and Alternative Medicine, 2013) 🔴 srovnávala několik malajsijských medů a potvrdila výraznou variabilitu antibakteriální aktivity mezi jednotlivými botanickými zdroji – rozdíly dosahovaly i několikanásobku.

Na straně klinických důkazů je situace opatrnější. Systematický přehled Cochrane Database (Jull a kol., 2015) 🟢, který hodnotil med jako lokální léčbu ran, uvedl, že med (často právě manuka) může urychlit hojení u některých typů akutních ran a popálenin ve srovnání s některými konvenčními obvazy, ale kvalita důkazů byla u mnoha zahrnutých studií hodnocena jako nízká až střední a autoři volali po dalších kvalitních klinických studiích. To je důležité připomenutí: laboratorní „síla“ medu se nemusí 1:1 promítnout do klinického efektu u člověka.

Síla důkazů

Legenda: 🟢 systematický přehled/metaanalýza u lidí · 🔵 klinická/lidská studie · 🟠 studie na zvířatech · 🔴 in vitro/buněčné linie

🔴 Mavric a kol. (2008) – identifikace methylglyoxalu jako klíčové antibakteriální látky manuka medu (laboratorní analýza).
🔴 Tan a kol. (2009) – srovnání tualang vs. manuka medu proti bakteriím ran a střev.
🔴 Zainol a kol. (2013) – variabilita antibakteriální aktivity malajsijských medů.
🔴 Kwakman a kol. (2010, FASEB Journal) – mechanismus baktericidního účinku medu, role peroxidu vodíku a dalších faktorů.
🟢 Jull a kol. (Cochrane Database, 2015) – systematický přehled klinických studií medu při hojení ran, nízká až střední kvalita důkazů.

Většina „tvrdých“ srovnání síly medu tedy pochází z laboratorních (in vitro) testů proti bakteriálním kulturám. Klinických studií na lidech, které by přímo porovnávaly různé druhy medu mezi sebou, je podstatně méně – proto je namístě u komerčních tvrzení typu „3x silnější než jiné medy“ přistupovat obezřetně a ptát se, z jaké metodiky číslo pochází.

Proč tepelné zpracování a filtrace snižují aktivitu medu

I ten nejkvalitnější med z botanicky „silné“ snůšky může svůj potenciál z velké části ztratit ještě předtím, než se dostane ke spotřebiteli. Klíčovým mechanismem je teplo. Studie Turkmen a kol. (Food Chemistry, 2006) 🔴 zkoumala, jak prodloužené zahřívání ovlivňuje antioxidační aktivitu a barvu medu, a zjistila, že s rostoucí teplotou a délkou záhřevu antioxidační kapacita medu klesá a zároveň narůstá tvorba hydroxymethylfurfuralu (HMF) – látky, která vzniká rozkladem cukrů za tepla a slouží jako indikátor tepelného poškození či nadměrného stáří medu.

Enzymy jako glukózooxidáza (zodpovědná za tvorbu peroxidu vodíku) jsou na teplo mimořádně citlivé – už mírné zahřátí nad cca 40 °C, běžné při komerční pasteraci nebo urychlené dekrystalizaci, může jejich aktivitu výrazně omezit. Podobně citlivé jsou i některé flavonoidy a fenolické sloučeniny, které se teplem a světlem postupně rozkládají.

Filtrace má jiný mechanismus dopadu – jemné filtry (na rozdíl od hrubého scezení) odstraňují z medu nejen mechanické nečistoty, ale i drobné částice pylu, propolisu a vosku, které samy nesou určitou bioaktivitu a zároveň slouží jako „otisk“ botanického a geografického původu medu (na základě pylové analýzy lze med i zpětně dohledat, odkud pochází). Silně filtrovaný a přehřátý med tak může vypadat esteticky lákavě – čirý, tekutý, dlouho nekrystalizující – ale z hlediska biologické aktivity jde často o produkt výrazně ochuzený oproti čerstvému, syrovému medu od místního včelaře.

Na co si dát pozor

Marketing „léčivého medu“. Slovní spojení jako „zázračný med“, „léčí rakovinu“ nebo „nahradí antibiotika“ nemají oporu v seriózní vědecké literatuře. I nejlépe prozkoumaný manuka med je v klinických studiích hodnocen jako podpůrný prostředek při hojení určitých typů ran, nikoli jako náhrada farmakoterapie.

Falšování a nejasný původ. Trh s vysoce ceněnými medy (manuka, ale i některé lokální „prémiové“ odrůdy) je náchylný k falšování – přidávání levnějších sirupů nebo deklarování vyššího UMF/MGO čísla, než odpovídá realitě. Kupujte od ověřených dodavatelů s nezávislým testováním.

Nekritická víra v jednu značku. To, že je určitý druh medu v průměru aktivnější, neznamená, že konkrétní sklenice, kterou máte doma, tuto aktivitu skutečně má – závisí na konkrétní snůšce, zpracování a skladování. Naopak kvalitní, syrový a šetrně zpracovaný med od lokálního včelaře může v testech dopadnout srovnatelně dobře jako dražší dovážené „specialitky“.

UMF/MGO čísla nejsou zdravotní tvrzení. Jde o standardizované laboratorní ukazatele antibakteriální aktivity in vitro, nikoli o potvrzení konkrétního klinického účinku u člověka.

Praktické shrnutí

Biologická aktivita medu se skutečně výrazně liší podle botanického původu, geografické oblasti, zpracování a stáří – tvrzení „med je med“ neodpovídá realitě.
Manuka a tualang med patří mezi nejlépe prozkoumané a laboratorně nejaktivnější odrůdy, ale rozdíly proti jiným kvalitním medům nejsou vždy tak dramatické, jak naznačuje marketing.
Většina srovnávacích dat pochází z laboratorních (in vitro) testů; klinických studií na lidech je méně a jejich kvalita bývá omezená.
Teplo a jemná filtrace mohou aktivitu medu výrazně snížit bez ohledu na to, z jak „silného“ zdroje med pocházel.
Nejlepší volbou pro zachování biologické aktivity je syrový, šetrně zpracovaný med skladovaný chladně a mimo přímé světlo.
UMF/MGO čísla u manuka medu jsou užitečný orientační ukazatel, ale nejsou zárukou konkrétního léčebného účinku.

Časté otázky (FAQ)

Je manuka med opravdu nejsilnější med na světě?
V laboratorních testech antibakteriální aktivity patří mezi nejaktivnější a nejlépe zdokumentované odrůdy díky vysokému obsahu methylglyoxalu, který je stabilnější než peroxidová aktivita běžná u jiných medů. To ale neznamená, že je automaticky „nejlepší“ pro každé použití – jiné medy, včetně tualang medu, dosahují v některých testech srovnatelných výsledků.

Znamená vyšší UMF nebo MGO číslo automaticky lepší léčivé účinky?
Vyšší číslo odpovídá vyšší naměřené antibakteriální aktivitě in vitro proti konkrétním testovacím bakteriím. Nejde o přímý přepočet na klinickou účinnost u konkrétního zdravotního problému – ta závisí na mnoha dalších faktorech.

Má obyčejný český květový med nějakou biologickou aktivitu?
Ano. I běžný akátový, květový nebo lipový med obsahuje peroxid vodíku, enzymy a fenolické látky s prokázanou (byť obvykle mírnější) antioxidační a antibakteriální aktivitou. Rozdíl oproti manuka medu je spíše v míře a stabilitě aktivity, ne v její úplné absenci.

Proč krystalický med může být „silnější“ než tekutý?
Krystalizace sama o sobě aktivitu nesnižuje – je to přirozený proces. Problém nastává, když je med kvůli udržení tekutosti opakovaně zahříván nebo prodáván po dlouhém skladování za tepla, což aktivitu degraduje. Krystalický, nezahřátý med bývá naopak známkou minimálního zpracování.

Dá se biologická aktivita medu poznat doma bez laboratoře?
Ne spolehlivě. Barva, chuť ani konzistence nejsou přímým ukazatelem aktivity. Jediným seriózním způsobem je laboratorní testování (obsah HMF, diastázové číslo, obsah peroxidu, případně specificky MGO u manuka medu) nebo nákup od dodavatele, který takové testy k medu dokládá.

Je pravda, že tepelně upravený med ztrácí veškerou hodnotu?
Ne úplně – med zůstává výživově hodnotným zdrojem cukrů a některých minerálních látek i po zahřátí. Ztrácí se ale citlivé enzymy a část fenolických sloučenin, takže jeho specifická biologická (antibakteriální, antioxidační) aktivita klesá, byť med jako potravina nadále existuje.

Zdroje

Mavric E, Wittmann S, Barth G, Henle T. Identification and quantification of methylglyoxal as the dominant antibacterial constituent of manuka (Leptospermum scoparium) honeys from New Zealand. Molecular Nutrition & Food Research, 2008.
Kwakman PHS, te Velde AA, de Boer L, Speijer D, Vandenbroucke-Grauls CMJE, Zaat SAJ. How honey kills bacteria. FASEB Journal, 2010.
Tan HT, Rahman RA, Gan SH, et al. The antibacterial properties of Malaysian tualang honey against wound and enteric microorganisms in comparison to manuka honey. BMC Complementary and Alternative Medicine, 2009.
Zainol MI, Mohd Yusoff K, Mohd Yusof MY. Antibacterial activity of selected Malaysian honey. BMC Complementary and Alternative Medicine, 2013.
Alvarez-Suarez JM, Giampieri F, Battino M. Honey as a source of dietary antioxidants: structures, bioavailability and evidence of protective effects against human chronic diseases. Current Medicinal Chemistry, 2013.
Escuredo O, Míguez M, Fernández-González M, Seijo MC. Nutritional value and antioxidant activity of honeys produced in a European Atlantic area. Food Chemistry, 2013.
Turkmen N, Sari F, Poyrazoglu ES, Velioglu YS. Effects of prolonged heating on antioxidant activity and colour of honey. Food Chemistry, 2006.
Jull AB, Cullum N, Dumville JC, Westby MJ, Deshpande S, Walker N. Honey as a topical treatment for wounds. Cochrane Database of Systematic Reviews, 2015.
Cooper RA, Molan PC, Harding KG. Antibacterial activity of honey against strains of Staphylococcus aureus from infected wounds. Journal of the Royal Society of Medicine, 1999.

Tento článek je součástí seriálu Seriál Apiterapie – přehled a obsah všech dílů.

Pokračujte dalším dílem seriálu: Český med z pohledu vědy: co ukazují analýzy

Je každý med stejně účinný? Proč se liší biologická aktivita medu (37)