Manuka med: co ho odlišuje a co říká výzkum (14)

Manuka med se prodává za ceny, které se běžnému medu ani nepřibližují – sklenice s vysokým UMF ratingem může stát i přes tisíc korun. Co přesně dělá tento novozélandský med jiným, co o něm skutečně říká výzkum a kde končí data a začíná marketing?

Manuka med pochází z nektaru keře Leptospermum scoparium, který roste divoce v Novém Zélandu a částečně i v Austrálii. Od běžného vícekvětého medu se liší především přítomností metylglyoxalu (MGO) – látky, která vzniká přirozeným dozráváním medu a je spojována s jeho výraznou neperoxidovou antibakteriální aktivitou. Právě proto se Manuka med prodává s certifikačními čísly UMF nebo MGO na etiketě a řadí se mezi tzv. medicinální medy používané i ve zdravotnických prostředcích. To ale neznamená, že jde o lék – aktuální vědecká literatura ukazuje slibné laboratorní (in vitro) výsledky, ale klinických studií na lidech je zatím málo a jejich závěry jsou smíšené. Tento článek se zaměřuje konkrétně na Manuka med jako produkt: jeho původ, chemii MGO, systémy značení kvality a to, co o jeho účinnosti skutečně říká recenzovaný výzkum. Obecným mechanismům antibakteriálního působení medu i tématu hojení ran se věnujeme v samostatných článcích rubriky Apiterapie – zde je zmiňujeme jen v kontextu, který se přímo týká Manuka medu.

Co je Manuka med a odkud pochází

Manuka med je jednodruhový (monoflorální) med, který včely vytvářejí ze snůšky na keři nebo malém stromu Leptospermum scoparium, česky known jako olivovník (v anglosaském prostředí „manuka“ nebo „tea tree“, ne však totožný s pravým čajovníkem). Rostlina je endemická pro Nový Zéland a divoce roste i v části jihovýchodní Austrálie, kde se pro podobný produkt používá souhrnné označení „Leptospermum honey“ – tento rod zahrnuje desítky druhů a i jiné australské druhy leptospermum mohou dávat med s vysokou antibakteriální aktivitou (Cokcetin et al., 2016).

Manuka kvete jen krátce, obvykle několik týdnů na přelomu novozélandského jara a léta (prosinec–leden), což omezuje množství vytěženého medu a spolu s náročnou certifikací vysvětluje jeho vyšší cenu oproti běžnému květovému medu. Chuťově je typický tmavší barvou, výraznou, mírně hořkosladkou až karamelovou chutí a hustší, krémovitější konzistencí než většina evropských medů.

Z pohledu spotřebitele je klíčové, že „Manuka med“ na etiketě samo o sobě negarantuje žádnou konkrétní účinnost – rozhodující je obsah aktivních látek, především metylglyoxalu, který se u jednotlivých šarží výrazně liší a musí být deklarován samostatně (viz kapitola o UMF a MGO značení níže).

Metylglyoxal (MGO) – co ho v Manuka medu odlišuje od jiného medu

Většina medů má antibakteriální potenciál primárně díky peroxidu vodíku, který vzniká enzymatickou aktivitou glukózaoxidázy (tomuto obecnému mechanismu se věnuje samostatný článek o antibakteriálních účincích medu). Manuka med je výjimečný tím, že má navíc tzv. neperoxidovou aktivitu, za kterou stojí především metylglyoxal (MGO) – reaktivní dikarbonylová sloučenina, která v běžném květovém medu chybí nebo je přítomna jen ve stopových množstvích.

Klíčová otázka – odkud se MGO v medu bere – byla zodpovězena týmem kolem Christophera Adamse na Univerzitě Waikato. Ukázali, že prekurzorem je dihydroxyaceton (DHA), který se ve vysokých koncentracích nachází v nektaru květů manuky, zatímco čerstvě natočený med obsahuje málo MGO, ale hodně DHA. Při skladování medu (experimentálně ověřeno i při 37 °C) DHA postupně klesá a MGO úměrně přibývá; přídavek DHA do jiného, neaktivního medu (jetelového) vedl po určité době ke vzniku MGO ve srovnatelných koncentracích jako u přírodní manuky (Adams, Manley-Harris & Molan, 2009).

🔵 Typ důkazu: laboratorní chemická analýza (in vitro), potvrzeno opakovaně. Následná práce německého týmu (Atrott, Haberlau & Henle, 2012) tuto přeměnu kvantitativně popsala – v čerstvém medu naměřili DHA v rozmezí přibližně 600–2 700 mg/kg a MGO jen 50–250 mg/kg, zatímco u komerčních (déle skladovaných) vzorků se poměr DHA:MGO ustálil kolem 2:1, což odpovídá postupné přeměně během zrání medu. Autoři zároveň ukázali, že vznik MGO není důsledkem zahřívání ani karamelizace, ale pomalé neenzymatické reakce probíhající za pokojové i chladicí teploty.

Že množství MGO skutečně souvisí s antibakteriální silou medu, potvrdila rozsáhlejší analýza 80 vzorků australského Leptospermum medu – zjistila silnou lineární korelaci mezi obsahem MGO a tzv. neperoxidovou antibakteriální aktivitou (r² = 0,95) (Cokcetin et al., 2016). Novější práce (Green et al., 2022) ovšem ukázala, že vztah není tak jednoduchý u všech bakterií – zatímco u Enterococcus faecalis a E. coli byla korelace s MGO silná, u Pseudomonas aeruginosa žádná korelace nalezena nebyla a u Staphylococcus aureus byla jen mírná. To naznačuje, že samotné číslo MGO na etiketě nevypovídá o účinnosti proti všem typům bakterií stejně.

Zajímavé je i zjištění, že MGO pravděpodobně nepůsobí zcela osamoceně: laboratorní studie ukázala, že látky jako 3-fenylmléčná kyselina a polyfenoly (na modelu kyseliny gallové) mohou antibakteriální účinek MGO zesilovat – buď jeho stabilizací v roztoku, nebo přímým synergickým působením (Thierig et al., 2023). 🟠 Jde ale výhradně o in vitro experiment na bakterii Bacillus subtilis, nikoli o klinicky ověřený mechanismus.

Systémy značení kvality – UMF, MGO, co znamenají čísla na etiketě

Protože obsah MGO se u jednotlivých šarží Manuka medu výrazně liší (a je ovlivněn počasím, lokalitou i stářím medu), vznikly certifikační systémy, které mají spotřebiteli garantovat minimální úroveň aktivních látek.

• UMF (Unique Mānuka Factor) – ochranná známka spravovaná organizací UMF Honey Association na Novém Zélandu. Číslo UMF (typicky v rozmezí 5–20+) je odvozeno z kombinace více parametrů – obsahu MGO, ale i leptosperinu a hydroxymethylfurfuralu (HMF), které slouží jako markery pravosti a čerstvosti medu. Vyšší UMF má garantovat vyšší i konzistentnější neperoxidovou aktivitu.
• MGO – jednodušší systém, který na etiketě uvádí přímo naměřenou koncentraci metylglyoxalu v mg/kg (např. „MGO 100+“, „MGO 400+“). Je transparentnější v tom smyslu, že uvádí konkrétní chemickou hodnotu, ale sám o sobě nezohledňuje pravost ani ostatní parametry kvality.
• Leptosperin a další markery pravosti – sloučeniny jako leptosperin (glykosid metyl-syringátu) se v nektaru manuky vyskytují přirozeně a používají se laboratorně k ověření, že jde skutečně o med z Leptospermum scoparium, a ne o med jiného původu s uměle přidaným MGO.

Důležité upozornění: čísla UMF a MGO popisují chemické složení medu a jeho laboratorně měřenou antibakteriální aktivitu vůči standardizovaným testovacím bakteriím (obvykle in vitro test proti Staphylococcus aureus). Neznamenají, že med s vyšším číslem „léčí lépe“ konkrétní onemocnění u člověka – takové tvrzení klinické studie na lidech systematicky nepotvrzují (viz další kapitola). Analýza komerčně dostupných medů navíc ukázala, že deklarované hodnoty MGO na etiketách se od laboratorně naměřených hodnot obvykle liší jen mírně, což svědčí o poměrně dobré vymahatelnosti těchto standardů u etablovaných značek (Green et al., 2022) – rozhodně to ale neplatí automaticky pro všechny produkty na trhu, zejména mimo oficiální certifikaci.

Co ukazují vědecké studie o účinnosti Manuka medu

Vědecká literatura o Manuka medu má typickou pyramidovou strukturu důkazů: na vrcholu je poměrně málo přímo. Naprostá většina publikací jsou laboratorní (in vitro) testy na bakteriálních kulturách, menší část tvoří studie na zvířecích modelech a klinických studií na lidech je málo a jejich výsledky jsou smíšené.

🟠 IN VITRO: Opakovaně publikované laboratorní studie potvrzují, že Manuka med (respektive jeho MGO složka) inhibuje růst řady bakteriálních kmenů v Petriho miskách, včetně Staphylococcus aureus (Cokcetin et al., 2016; Green et al., 2022; Thierig et al., 2023). Toto je nejpevněji podložená rovina důkazů – ale platnost in vitro výsledku (bakterie v laboratorní misce) se nedá automaticky přenášet na účinek v lidském těle, kde hraje roli ředění slinami/tekutinami, imunitní systém, typ tkáně a mnoho dalších proměnných.

🔵 LIDÉ (RCT): Jedna z mála randomizovaných kontrolovaných studií přímo testujících Manuka med u lidí sledovala 55 pacientů po oboustranné operaci horního víčka (blefaroplastice) – jedno víčko bylo ošetřeno Manuka medem a vazelínou, druhé jen vazelínou. Po týdnu byl trend mírně ve prospěch strany s medem (menší tuhost jizvy dle subjektivního hodnocení), po měsíci už rozdíly v objektivním hodnocení jizvy zmizely a po 4 měsících byl jediný statisticky významný rozdíl v subjektivně hlášené bolesti jizvy (nižší na straně s medem, p = 0,005) – ne ale v objektivním vzhledu jizvy (Malhotra et al., 2017). Jde o jednu malou studii s omezeným rozsahem závěrů, nikoli o důkaz obecné „lepší hojivosti“.

🟢 SYSTEMATICKÝ PŘEHLED (obecně med, nejen Manuka): Cochrane přehled zahrnující 26 studií a přes 3000 pacientů hodnotil med (různých druhů, ne pouze Manuka) jako léčbu ran. Kvalitní důkazy potvrdily, že medové obvazy zrychlují hojení povrchových popálenin (přibližně o 4,7 dne oproti konvenčním obvazům) a středně kvalitní důkazy podpořily účinek u infikovaných pooperačních ran. U bércových vředů, diabetické nohy a dalších typů chronických ran ale autoři uvedli, že efekt medu „zůstává nejasný“ kvůli nízké kvalitě dostupných dat, a že tyto závěry „netvoří spolehlivý základ pro klinické rozhodování“ (Jull et al., 2015). Je třeba zdůraznit, že tento přehled se netýkal specificky Manuka medu, ale medu obecně – podrobněji se hojení ran věnuje samostatný článek rubriky.

🔴 Nedostatečně podložené oblasti: Řada tvrzení běžně uváděných na obalech nebo v marketingových materiálech (např. o účincích na zažívací potíže, imunitu, dutinu ústní nebo konkrétní infekce) zatím nemá oporu v kvalitních klinických studiích na lidech – opírá se převážně o in vitro data nebo přenesené závěry z jiných typů medu. Nedávný přehledový článek (Wang, Qiu & Zhu, 2024) shrnuje, že ačkoliv je u Manuka medu dokumentována řada biologických aktivit (antioxidační, protizánětlivá, imunomodulační, antimikrobiální, i protinádorová ve smyslu in vitro/zvířecích modelů), zůstávají otevřené otázky ohledně standardizace hodnocení kvality, ověřování skutečné klinické účinnosti a bezpečnostních limitů kontaminantů – tedy že vědecká obec sama otevřeně přiznává mezery mezi laboratorními daty a klinicky ověřenými přínosy.

Je Manuka med skutečně „lepší“ než jiný kvalitní med? – vyvážené zhodnocení

Odpověď závisí na tom, co se míní slovem „lepší“. Z hlediska chemického složení má Manuka med prokazatelně jednu vlastnost, kterou většina evropských medů nemá ve srovnatelné míře – vysoký a měřitelný obsah metylglyoxalu, který mu dodává neperoxidovou antibakteriální aktivitu odolnou i vůči teplu a enzymům, jež jinak peroxidovou aktivitu běžného medu deaktivují (např. při zahřátí nebo kontaktu s tělesnými tekutinami obsahujícími kataláza). To je reálný a dobře zdokumentovaný chemický rozdíl.

Zároveň ale platí, že podobně vysokou antibakteriální aktivitou disponují i některé australské Leptospermum medy, které se neprodávají pod značkou „Manuka“ (Cokcetin et al., 2016) – takže samotné jméno „Manuka“ na etiketě není zárukou unikátnosti, rozhodující je vždy naměřená hodnota MGO/UMF. Zároveň řada tvrzení o všestranné „superpotravině“ přesahuje to, co lokální antibakteriální data v laboratoři dokládají – přenos in vitro výsledků na celkové zdravotní benefity při běžné konzumaci lžičky medu denně není vědecky podložen.

Realistické shrnutí: Manuka med má oporu ve výzkumu především jako lokálně aplikovaný prostředek s doloženou laboratorní antibakteriální aktivitou (a je také používán jako součást certifikovaných zdravotnických obvazů) – nikoliv jako obecně „zdravější“ nebo „účinnější“ potravinový med v porovnání s jiným kvalitním, čerstvým a správně skladovaným medem, pokud jde o běžnou konzumaci. Vysoká cena odráží spíše vzácnost suroviny, náročnost certifikace a marketingovou pozici prémiového produktu, než jednoznačně prokázanou „lepší“ výživovou hodnotu.

Závěr

Manuka med je chemicky odlišný od většiny běžného medu díky metylglyoxalu, který vzniká přirozenou přeměnou z dihydroxyacetonu obsaženého v nektaru Leptospermum scoparium – tento mechanismus je ve vědecké literatuře solidně zdokumentován. Systémy UMF a MGO na etiketách slouží k standardizaci a ověření kvality konkrétní šarže, nejsou to ale záruky léčebného účinku. Vědecké důkazy o antibakteriální aktivitě jsou silné na úrovni laboratorních (in vitro) testů, ale klinických studií u lidí je málo a jejich výsledky jsou spíše skromné a smíšené. Manuka med tak lze považovat za zajímavý a dobře prostudovaný produkt v rámci apiterapie, ale ne za všelék – a řadu tvrzení na obalech je vhodné brát s rezervou, dokud je nepotvrdí kvalitní klinický výzkum.

Časté otázky (FAQ)

Je Manuka med lék na nemoci?
Ne. Manuka med není léčivo a nenahrazuje lékařskou péči. Vědecké studie dokládají laboratorní antibakteriální aktivitu a v omezené míře podporu hojení povrchových ran, nikoliv léčbu konkrétních onemocnění.

Čím se liší UMF a MGO číslo na etiketě?
MGO udává přímo naměřenou koncentraci metylglyoxalu v mg/kg. UMF je širší certifikovaný index, který kromě MGO zohledňuje i markery pravosti a čerstvosti medu (např. leptosperin, HMF).

Má vyšší UMF/MGO automaticky „lepší“ účinek?
Vyšší hodnota obecně znamená vyšší naměřenou antibakteriální aktivitu in vitro proti standardním testovacím bakteriím, ale vztah k reálnému klinickému účinku u konkrétního člověka a konkrétní bakterie není lineární ani jednoznačně prokázaný pro všechny druhy bakterií (Green et al., 2022).

Dá se stejně silný med najít i mimo Nový Zéland?
Ano – australské medy z rodu Leptospermum mohou dosahovat srovnatelné nebo i vyšší antibakteriální aktivity, pouze se neprodávají pod ochrannou známkou „Manuka/UMF“ (Cokcetin et al., 2016).

Zničí se MGO vařením nebo horkým čajem?
Metylglyoxal je na rozdíl od peroxidové aktivity běžného medu relativně stabilní vůči teplu, dostupná data ale primárně popisují stabilitu při skladování, ne opakované vaření – pro lokální použití (na kůži, do úst) se proto doporučuje med nezahřívat zbytečně.

Mohou Manuka med konzumovat diabetici?
Manuka med je pořád med – obsahuje cukry a ovlivňuje glykemii stejně jako jiný med. Specifické tvrzení o „bezpečnosti pro diabetiky“ díky MGO není podložené klinickými daty a konzumaci je vhodné konzultovat s lékařem.

Zdroje

1. Adams CJ, Manley-Harris M, Molan PC (2009). The origin of methylglyoxal in New Zealand manuka (Leptospermum scoparium) honey. Carbohydrate Research, 344(8), 1050–1053. DOI: 10.1016/j.carres.2009.03.020 PMID: 19368902
2. Atrott J, Haberlau S, Henle T (2012). Studies on the formation of methylglyoxal from dihydroxyacetone in Manuka (Leptospermum scoparium) honey. Carbohydrate Research. DOI: 10.1016/j.carres.2012.07.025 PMID: 22960208
3. Cokcetin NN, Pappalardo M, Campbell LT, Brooks P, Carter DA, Blair SE, Harry EJ (2016). The Antibacterial Activity of Australian Leptospermum Honey Correlates with Methylglyoxal Levels. PLOS ONE, 11(12):e0167780. DOI: 10.1371/journal.pone.0167780 PMID: 28030589
4. Green KJ, Lawag IL, Locher C, Hammer KA (2022). Correlation of the antibacterial activity of commercial manuka and Leptospermum honeys from Australia and New Zealand with methylglyoxal content and other physicochemical characteristics. PLOS ONE, 17(7):e0272376. DOI: 10.1371/journal.pone.0272376 PMID: 35901185
5. Thierig M, Raupbach J, Wolf D, Mascher T, Subramanian K, Henle T (2023). 3-Phenyllactic Acid and Polyphenols Are Substances Enhancing the Antibacterial Effect of Methylglyoxal in Manuka Honey. Foods, 12(5):1098. DOI: 10.3390/foods12051098 PMID: 36900615
6. Wang S, Qiu Y, Zhu F (2024). An updated review of functional ingredients of Manuka honey and their value-added innovations. Food Chemistry, 440:138060. DOI: 10.1016/j.foodchem.2023.138060 PMID: 38211407
7. Malhotra R, Ziahosseini K, Poitelea C, Litwin A, Sagili S (2017). Effect of Manuka Honey on Eyelid Wound Healing: A Randomized Controlled Trial. Ophthalmic Plastic and Reconstructive Surgery, 33(4), 268–272. DOI: 10.1097/IOP.0000000000000743 PMID: 27429228
8. Jull AB, Cullum N, Dumville JC, Westby MJ, Deshpande S, Walker N (2015). Honey as a topical treatment for wounds. Cochrane Database of Systematic Reviews. DOI: 10.1002/14651858.CD005083.pub4 PMID: 25742878

Tento článek je součástí seriálu Seriál Apiterapie – přehled a obsah všech dílů.

Pokračujte dalším dílem seriálu: Med a kašel u dětí: co říkají klinické studie