Med a cholesterol: co říká věda (28)

Dá se cholesterol ovlivnit jen tím, že cukr v kuchyni nahradíme medem? Klinické studie na toto téma existují, ale jejich výsledky jsou nejednotné a rozhodně nejde o náhradu léčby. Pojďme se podívat, co konkrétně věda o medu a lipidovém profilu skutečně ukázala – a co ne.

Med se v souvislosti se srdcem a cévami zmiňuje často, ale otázka cholesterolu si zaslouží samostatný pohled – čísla LDL, HDL a triglyceridů totiž fungují jinak než třeba krevní tlak nebo záněty cévní stěny, kterým jsme se věnovali v obecnějším článku Med a kardiovaskulární systém. Protože je med ze dvou třetin až tří čtvrtin tvořen jednoduchými cukry, úzce souvisí i s tématem, kterému jsme se věnovali v článku Cukry v medu: glukóza, fruktóza a další, a s otázkou, jak med ovlivňuje glykemii a metabolismus cukrů obecně, o čemž píšeme v článku Med a cukrovka. Antioxidační látky, které se v souvislosti s medem a cévami často zmiňují jako možný ochranný mechanismus, jsme podrobně popsali v článku Polyfenoly a antioxidanty v medu. Tento článek na tyto texty navazuje a soustředí se výhradně na to, co je k dispozici o vlivu medu na LDL, HDL a triglyceridy.

Co je cholesterol a proč záleží na poměru LDL a HDL

Cholesterol není sám o sobě „špatná“ látka – tělo ho potřebuje na stavbu buněčných membrán, tvorbu hormonů i vitaminu D. Problém nastává až s tím, jak se cholesterol v krvi přepravuje. LDL částice (často zjednodušeně označované jako „špatný“ cholesterol) mohou při vysoké koncentraci a zejména po oxidačním poškození pronikat do cévní stěny a přispívat k tvorbě aterosklerotických plátů. HDL částice naopak cholesterol z tkání a cév odvádějí zpět do jater, proto se jim říká „hodný“ cholesterol. Pro kardiovaskulární riziko je tedy důležitý nejen celkový cholesterol, ale hlavně poměr LDL k HDL, koncentrace triglyceridů a to, do jaké míry jsou LDL částice náchylné k oxidaci.

Právě proto se výzkum medu nesoustředí jen na „snižuje, nebo nesnižuje cholesterol“, ale ptá se podrobněji: mění se poměr LDL/HDL? Klesají triglyceridy? A hraje roli, čím je med ve stravě nahrazován – běžným rafinovaným cukrem, nebo ničím?

Co ukázaly klinické studie: med versus sacharóza

Nejcitovanější a metodologicky nejsilnější je zatím systematický přehled a metaanalýza z roku 2022, která sloučila výsledky 23 kontrolovaných klinických studií s celkem 1 109 účastníky. Závěr byl střízlivý: konzumace medu jako celku statisticky významně neovlivnila žádný ze sledovaných lipidových parametrů – celkový cholesterol, triglyceridy, LDL, HDL ani poměr LDL/HDL (1). Autoři zároveň upozornili na velkou heterogenitu mezi jednotlivými studiemi – lišila se dávka medu, druh medu, délka podávání i to, co med ve stravě nahrazoval.

Jednotlivé studie, které metaanalýza zahrnula, se přitom výsledky výrazně liší. Íránská randomizovaná studie u mladých zdravých dospělých srovnávala 70 g medu denně se stejným množstvím sacharózy po dobu šesti týdnů a zaznamenala u skupiny s medem pokles triglyceridů, celkového cholesterolu i LDL a mírný nárůst HDL ve srovnání se skupinou konzumující sacharózu (2). Podobně starší studie u 55 osob s nadváhou či obezitou, které po dobu 30 dnů konzumovaly 70 g medu denně místo sacharózy, zaznamenala pokles celkového cholesterolu, triglyceridů, glykemie i CRP, spolu s mírným úbytkem tělesné hmotnosti (3). Autoři téže výzkumné skupiny dříve popsali obdobný efekt medu na cholesterol a CRP u osob s hyperlipidemií, zatímco u zdravých jedinců byl efekt na lipidy nevýznamný (4).

Naproti tomu novější americká zkřížená studie u zdravých dospělých, kteří po dobu přibližně měsíce konzumovali přibližně 1,5 g medu na kilogram tělesné hmotnosti denně, žádný významný vliv na lipidový profil nenašla – med ale zároveň nezpůsobil zhoršení triglyceridů, jaké bylo pozorováno po srovnatelné dávce sacharózy (5). A zvlášť důležitá je íránská zkřížená studie u 43 pacientů s diabetem 2. typu: zde 50 g medu denně po dobu osmi týdnů ve srovnání s kontrolní dietou vedlo k méně příznivému vývoji LDL cholesterolu a poklesu adiponektinu (hormonu tukové tkáně spojeného s citlivostí na inzulin) – autoři výslovně doporučili u diabetiků s konzumací medu opatrnost (6).

Krátkodobé versus dlouhodobé studie a proč se výsledky liší

Většina dostupných studií trvala řádově týdny až jeden až dva měsíce – jde tedy o krátkodobá pozorování, která nevypovídají o tom, co se děje při konzumaci medu po řadu let. Delší randomizované studie u lidí prakticky chybí, což je zásadní limit celého tématu. Rozdíly ve výsledcích lze částečně vysvětlit i tím, co přesně med ve studii nahrazoval: pokud med nahradil rafinovanou sacharózu při zachování celkového energetického příjmu, efekt na lipidy bývá neutrální až mírně příznivý. Pokud se ale med přidával navíc k běžné stravě, nebo šlo o vysoké dávky u lidí s poruchou metabolismu cukrů (typicky diabetiků), výsledky byly méně příznivé nebo dokonce nepříznivé.

Roli hraje pravděpodobně i druh medu – jeho botanický původ určuje množství a skladbu polyfenolů a dalších bioaktivních látek, které se mezi jednotlivými druhy medu výrazně liší (podrobněji v článku o polyfenolech a antioxidantech v medu). Studie často nepoužívají standardizovaný typ medu, což ztěžuje srovnání mezi nimi a znemožňuje jednoznačný závěr o „medu obecně“.

Možné mechanismy: antioxidanty, oxidace LDL a náhrada cukru

Pokud by měl mít med na lipidový profil příznivý vliv, věda nabízí v zásadě dva možné mechanismy. Prvním je antioxidační ochrana LDL částic před oxidací – flavonoidy a fenolické kyseliny obsažené v medu mají v laboratorních (in vitro) podmínkách prokázanou schopnost zpomalovat oxidaci LDL, což je klíčový krok při vzniku aterosklerózy. Tento efekt je ale zatím doložen převážně v buněčných a chemických modelech, nikoli přímo u lidí měřením oxidovaného LDL po reálné konzumaci medu. Druhým možným mechanismem je jednoduše efekt náhrady: pokud med v jídelníčku nahradí rafinovanou sacharózu nebo jiné přidané cukry se srovnatelnou energetickou hodnotou, ale s nižším obsahem přidaných látek a s určitým množstvím minerálních látek a antioxidantů, může jít o neutrální až mírně příznivější volbu v rámci celkově stejné energetické bilance – nikoli o samostatný „lék na cholesterol“.

Podrobnosti o tom, jak se v medu liší glukóza, fruktóza a další cukry a jak to souvisí s metabolickými účinky, popisujeme v článku Cukry v medu: glukóza, fruktóza a další. Je důležité mít na paměti, že i med zůstává z pohledu kalorií a obsahu jednoduchých cukrů především cukrem – přibližně 80 g na 100 g produktu – a jeho nadměrná konzumace může naopak metabolické zdraví zhoršovat, bez ohledu na drobné rozdíly oproti sacharóze.

Praktická doporučení a limity důkazů

Z výše uvedeného plyne jasné praktické poselství: med není a nemá být náhradou statinů ani jiné předepsané hypolipidemické léčby u lidí se zvýšeným kardiovaskulárním rizikem. Pokud lékař doporučil léčbu ke snížení LDL cholesterolu, med ji nenahrazuje a její vysazení kvůli medu by mohlo být zdravotně rizikové. Tam, kde má smysl uvažovat o medu v souvislosti s cholesterolem, je to výhradně v roli náhrady jiného přidaného cukru v jinak vyvážené stravě – nikoli jako doplněk navíc.

Zvláštní opatrnost je na místě u lidí s diabetem nebo poruchou metabolismu sacharidů, kde jedna z výše citovaných studií popsala nepříznivý vývoj LDL cholesterolu při denní dávce 50 g medu (6). Podrobněji se glykemickým účinkům medu věnuje článek Med a cukrovka.

Praktické shrnutí

• Nejsilnější dostupný důkaz (metaanalýza 23 studií u lidí) neprokázal, že by med významně snižoval LDL cholesterol nebo zvyšoval HDL.
• Jednotlivé menší studie mají protichůdné výsledky – od mírného zlepšení lipidů po neutrální nebo dokonce nepříznivý efekt u diabetiků.
• Většina studií trvala jen týdny až měsíce, dlouhodobá data u lidí chybí.
• Možný mechanismus – antioxidační ochrana LDL před oxidací – je zatím doložen především v laboratorních podmínkách, nikoli přímo u lidí.
• Pokud med v jídelníčku nahradí jiný přidaný cukr při zachování celkového energetického příjmu, jde v kontextu zdravé stravy o neutrální až mírně příznivější volbu – nikoli o léčbu.
• Med nikdy nenahrazuje statiny ani jinou předepsanou léčbu dyslipidémie.
• Med se nesmí podávat dětem do 1 roku věku kvůli riziku dětského botulismu.

Časté otázky (FAQ)

Sníží mi lžíce medu denně cholesterol?
Podle dosavadních klinických studií u lidí nic takového spolehlivě prokázáno není. Metaanalýza 23 studií nenašla u medu žádný významný vliv na LDL, HDL ani triglyceridy.

Je med lepší volba než cukr, pokud mám vysoký cholesterol?
Pokud med nahradí ve stravě rovnocenné množství rafinovaného cukru, je z hlediska lipidů pravděpodobně přinejmenším neutrální volbou, u některých osob v krátkodobých studiích s mírně příznivějším výsledkem. Neznamená to ale, že jde o léčbu vysokého cholesterolu.

Můžu si medem nahradit statiny?
Ne. Med statiny ani jinou předepsanou hypolipidemickou léčbu nenahrazuje. Pokud vám lékař léčbu doporučil, o jakékoli změně se s ním poraďte předem.

Je med bezpečný pro diabetiky z hlediska cholesterolu?
Jedna klinická studie u pacientů s diabetem 2. typu zaznamenala při denní dávce 50 g medu nepříznivý vývoj LDL cholesterolu. U diabetu je proto na místě zvýšená opatrnost a konzultace s lékařem nebo diabetologem.

Od kdy mohou děti med jíst?
Med se nesmí podávat dětem mladším 1 roku kvůli riziku dětského botulismu – jde o samostatné a nezávislé bezpečnostní pravidlo, které s tématem cholesterolu nesouvisí, ale je důležité ho vždy zmínit.

Záleží na druhu medu?
Pravděpodobně ano – různé druhy medu obsahují různé množství antioxidačních polyfenolů, což by teoreticky mohlo ovlivňovat míru ochrany LDL před oxidací. Klinické studie ale typ medu obvykle nestandardizují, takže přímé srovnání mezi druhy medu u lidí zatím chybí.

Zdroje

1. Gholami Z, Sohrabi Z, Zare M, Pourrajab B, Nasimi N. The effect of honey on lipid profiles: a systematic review and meta-analysis of controlled clinical trials. Br J Nutr. 2022;127(10):1482–1496. PMID: 34218823
2. Rasad H, Entezari MH, Ghadiri E, Mahaki B, Pahlavani N. The effect of honey consumption compared with sucrose on lipid profile in young healthy subjects (randomized clinical trial). Clin Nutr ESPEN. 2018;26:8–12. PMID: 29908688
3. Yaghoobi N, Al-Waili N, Ghayour-Mobarhan M, et al. Natural honey and cardiovascular risk factors; effects on blood glucose, cholesterol, triacylglycerole, CRP, and body weight compared with sucrose. ScientificWorldJournal. 2008;8:463–469. PMID: 18454257
4. Al-Waili NS. Natural honey lowers plasma glucose, C-reactive protein, homocysteine, and blood lipids in healthy, diabetic, and hyperlipidemic subjects: comparison with dextrose and sucrose. J Med Food. 2004;7(1):100–107. PMID: 15117561
5. Al-Tamimi A, Petrisko M, Hong MY, Rezende L, Clayton ZS, Kern M. Honey does not adversely impact blood lipids of adult men and women: a randomized cross-over trial. Nutr Res. 2020;74:87–95. PMID: 31958656
6. Sadeghi F, Akhlaghi M, Salehi S. Adverse effects of honey on low-density lipoprotein cholesterol and adiponectin concentrations in patients with type 2 diabetes: a randomized controlled cross-over trial. J Diabetes Metab Disord. 2020;19(1):373–380. PMID: 32550188

Tento článek je součástí seriálu Seriál Apiterapie – přehled a obsah všech dílů.

Pokračujte dalším dílem seriálu: Med a krevní tlak: co říká věda