Med se v lidové medicíně tradičně doporučuje jako „lék na všechno“ – a péče o játra není výjimkou. Na internetu lze najít doporučení typu „lžíce medu ráno nalačno očistí játra“ nebo že med „snižuje jaterní testy“ a pomáhá při ztukovatění jater. Než podobná tvrzení přijmeme za svá, stojí za to podívat se, co k tématu skutečně říká recenzovaná věda – tedy studie na buněčných modelech, na zvířatech a v omezené míře i na lidech. Tento článek se snaží být v tomto ohledu maximálně upřímný: ukážeme, co je podložené, co je zatím jen slibný laboratorní nález, a kde chybí důkazy úplně.

Játra jsou centrálním orgánem metabolismu cukrů, tuků i cizorodých látek, které do těla přijímáme potravou – včetně medu. Souvislost mezi jaterním zdravím a stravou úzce navazuje na témata, kterým jsme se už věnovali dříve, například na med a cukrovku, kde jsme rozebírali vliv medu na glykemii a inzulinovou odpověď, nebo na složení cukrů v medu – glukózu, fruktózu a další. Metabolismus fruktózy totiž probíhá téměř výhradně v játrech, a právě proto je fruktóza jedním z klíčových bodů, kde se diskuse o medu a jaterním zdraví protíná s diskusí o cukru obecně.

Předpokládaný „ochranný“ účinek medu na játra se v odborné literatuře nejčastěji vysvětluje jeho antioxidační a protizánětlivou aktivitou, kterou jsme podrobně popsali v článcích o polyfenolech a antioxidantech v medu a o protizánětlivých účincích medu. Souhrnný přehled toho, jaké látky med vůbec obsahuje a jak mohou biologicky působit, najdete v článku o chemickém složení medu a jeho biologické aktivitě.

Proč jsou játra v souvislosti s medem vůbec zajímavá

Játra plní v těle několik funkcí, které jsou pro téma medu relevantní. Zpracovávají a ukládají sacharidy (glykogen), metabolizují tuky, syntetizují cholesterol a lipoproteiny, a především detoxikují – přeměňují cizorodé i vlastní odpadní látky na formy, které lze vyloučit ledvinami nebo žlučí. Při tom vzniká jako vedlejší produkt oxidační stres, tedy tvorba reaktivních forem kyslíku, které mohou jaterní buňky (hepatocyty) poškozovat. To je důvod, proč jsou antioxidanty z potravy – ať už z ovoce, zeleniny, čaje, nebo právě z medu – předmětem zájmu výzkumníků zabývajících se jaterním zdravím.

Stav jater se v klinické praxi nejčastěji hodnotí pomocí jaterních enzymů v krvi – ALT (alaninaminotransferáza), AST (aspartátaminotransferáza) a GGT (gama-glutamyltransferáza) – jejichž zvýšené hodnoty signalizují poškození jaterních buněk. Nejčastějším jaterním onemocněním v rozvinutých zemích je dnes nealkoholová tuková choroba jater (NAFLD, v novější terminologii MASLD), úzce spojená s obezitou, inzulinovou rezistencí a nadměrným příjmem energie, zejména jednoduchých cukrů. Právě tady vzniká přirozená otázka: může mít složení a množství cukru v medu na tento proces nějaký vliv – pozitivní, nebo naopak negativní?

Co ukazují laboratorní a zvířecí studie

Naprostá většina dosavadních poznatků o vztahu medu a jater pochází z experimentů in vitro (na buněčných liniích) a ze studií na laboratorních zvířatech, nejčastěji na potkanech a myších se zvířecím modelem cukrovky nebo lékově či chemicky vyvolaného poškození jater. Malajský výzkumník Omotayo Erejuwa a jeho kolegové publikovali sérii prací shrnujících antioxidační vlastnosti medu, které se v experimentálních modelech projevovaly i na úrovni jater – med v těchto studiích snižoval markery oxidačního stresu a zvyšoval aktivitu vlastních antioxidačních enzymů organismu (jako je superoxiddismutáza nebo kataláza) u diabetických nebo jinak metabolicky zatížených zvířat.^1,2

Mechanisticky se předpokládá, že za těmito nálezy stojí zejména polyfenoly a flavonoidy obsažené v medu (podrobněji viz článek o polyfenolech a antioxidantech v medu), které mohou v buněčných a zvířecích modelech tlumit zánětlivou signalizaci a vychytávat volné radikály dřív, než stihnou poškodit buněčné membrány a DNA hepatocytů. Je ale nutné zdůraznit, že jde o mechanismy prokázané převážně na úrovni buněk a zvířat, u vysokých, standardizovaných dávek a u přesně definovaných druhů medu – ne o efekt, který by byl automaticky přenositelný na člověka konzumujícího běžné množství medu v kuchyni.

Co říká věda?

Na zvířecích a buněčných modelech existují opakovaná pozorování, že med (respektive jeho polyfenolická frakce) dokáže tlumit oxidační stres a v některých experimentech i zmírnit poškození jaterní tkáně vyvolané cukrovkou nebo toxickými látkami.^1,2 Tyto nálezy jsou zajímavé jako hypotéza a základ pro další výzkum, ale v žádném případě nepředstavují důkaz, že med „léčí“ nebo „chrání“ lidská játra – k tomu chybí dostatečně kvalitní klinické studie na lidech, viz níže.

Co ukazují studie na lidech

Zde je třeba být maximálně upřímný: kvalitních klinických studií, které by se zaměřovaly přímo na med a konkrétní jaterní onemocnění u lidí (například NAFLD, hepatitidu nebo jaterní cirhózu), je publikováno jen velmi málo a autorům tohoto článku není známa žádná randomizovaná kontrolovaná studie, která by testovala med jako intervenci u pacientů s diagnostikovanou jaterní chorobou.

Existuje několik menších prací, které sledovaly biochemické parametry krve – včetně jaterních enzymů – u zdravých dobrovolníků při pravidelné konzumaci medu po dobu několika týdnů. Tyto studie, publikované mimo jiné výzkumnou skupinou kolem Nabíla Al-Wailiho, obecně nenacházely nepříznivý vliv umírněné konzumace medu na jaterní testy u zdravých osob – šlo ale o malé vzorky účastníků, krátké sledované období a chybějící zaslepení, takže z nich nelze vyvozovat závěry o léčebném účinku, pouze orientační informaci o bezpečnosti běžné konzumace u zdravých lidí.

Nepřímo se tématu dotýkají i studie o medu a metabolickém zdraví obecně – např. o vlivu medu na hladinu glukózy, lipidů a zánětlivých markerů, které jsme podrobně popsali v článcích o medu a cukrovce a medu a cholesterolu. Protože je jaterní metabolismus s glykemií a lipidovým profilem úzce provázaný, mohou tyto studie nabídnout nepřímé vodítko, ale samy o sobě jaterní funkci ani strukturu jater nehodnotí.

Síla důkazů

Pro rychlou orientaci používáme na webu meduj.cz jednotné barevné značení podle typu důkazu:

🟢 systematický přehled/metaanalýza u lidí – 🔵 klinická/lidská studie – 🟠 studie na zvířatech – 🔴 in vitro/buněčné linie

U tématu „med a játra“ bohužel dominuje 🔴 a 🟠 – tedy in vitro a zvířecí modely. Studie typu 🔵 existují jen ve formě malých, krátkodobých pozorování bezpečnosti u zdravých lidí, nikoli terapeutických studií u pacientů s jaterním onemocněním. Studie na úrovni 🟢 (systematický přehled nebo metaanalýza specificky k medu a lidským játrům) autorům tohoto textu není známa. Jinými slovy: hypotéza je zajímavá a mechanisticky podložená, ale klinicky prakticky neprověřená.

Limity důkazů a metodologické problémy

Při hodnocení této oblasti výzkumu je třeba mít na paměti několik systematických omezení. Zaprvé, přenos výsledků ze zvířecích modelů na člověka je vždy nejistý – dávky medu použité v experimentech na potkanech, přepočtené na tělesnou hmotnost člověka, bývají řádově vyšší, než jaké běžně konzumujeme v kuchyni. Zadruhé, med není jednotná látka: jeho složení se výrazně liší podle botanického původu, zpracování a geografické oblasti, takže výsledky získané s jedním typem medu (například malajským tualang medem, který se ve výzkumu objevuje často) nelze automaticky vztahovat na med kupovaný v české prodejně.

Zatřetí, řada zvířecích studií pracuje s modely akutního toxického poškození jater (např. vyvolaného paracetamolem nebo chemickými látkami), což je jiná situace než chronické metabolické onemocnění typu NAFLD, které trápí většinu lidí v běžné populaci. Nálezy z jednoho typu poškození nelze bez dalšího přenášet na jiný. A konečně, ve výzkumu přírodních látek obecně existuje riziko publikačního zkreslení – studie s pozitivním nálezem se publikují snáz a častěji než studie, které žádný efekt nenajdou, což může celkový obraz v literatuře vychylovat směrem k nadhodnocení účinku.

Souhrnně: současný stav důkazů odpovídá spíše časné, hypotézu generující fázi výzkumu než fázi, kdy lze mluvit o prokázaném klinickém přínosu. To je v souladu s obecně opatrným tónem, který na tomto webu zaujímáme i u jiných témat – srov. například diskusi o důkazech u medu a kardiovaskulárního systému nebo u antibakteriálních účinků medu.

Na co si dát pozor

Med v žádném případě nenahrazuje lékařskou diagnostiku ani léčbu jaterních onemocnění – hepatitidy, jaterní cirhózy, NAFLD ani jiných chorob jater. Pokud máte podezření na problém s játry, zvýšené jaterní testy nebo již diagnostikované onemocnění, vždy se poraďte s lékařem a neupravujte léčbu na základě neověřených doporučení. Med je navíc i přes svou příznivější glykemickou odezvu ve srovnání s klasickým cukrem stále zdrojem energie a jednoduchých cukrů včetně fruktózy (více v článku o cukrech v medu) – u osob s nadváhou, inzulinovou rezistencí nebo již diagnostikovanou tukovou chorobou jater je namístě konzumovat ho s mírou a v kontextu celkového energetického příjmu, nikoli jako „doplněk“, který problém řeší.

Zvlášť důležité připomenutí: med se nikdy nesmí podávat dětem do 1 roku věku. Může totiž obsahovat spory bakterie Clostridium botulinum, které jsou pro nevyvinutý dětský trávicí systém nebezpečné a mohou vyvolat dětský botulismus, potenciálně život ohrožující onemocnění.³ U starších dětí a dospělých se zdravým trávicím traktem toto riziko nehrozí.

Praktické shrnutí

Mechanismus je věrohodný: antioxidanty a polyfenoly v medu mohou teoreticky tlumit oxidační stres, kterému jsou játra při své metabolické roli vystavena.
Důkazy pro tento mechanismus pocházejí téměř výhradně z buněčných a zvířecích studií, nikoli z klinických studií na lidech s jaterním onemocněním.
Malé studie u zdravých dobrovolníků nenaznačují nepříznivý vliv umírněné konzumace medu na jaterní testy, ale nejde o důkaz léčebného přínosu.
Neexistuje dosud žádná známá kvalitní klinická studie testující med jako léčbu NAFLD, hepatitidy nebo jiného jaterního onemocnění u lidí.
Med by měl u osob se sklonem k jaterním metabolickým problémům doplňovat, nikoli nahrazovat, zdravou stravu s omezeným množstvím přidaných cukrů celkově.
Med nikdy nenahrazuje lékařskou péči – při podezření na jaterní onemocnění patří diagnostika a léčba do rukou lékaře.
Med se nesmí podávat dětem do 1 roku věku kvůli riziku dětského botulismu.

Časté otázky (FAQ)

Pomáhá med při ztukovatění jater (NAFLD)?
Přímé důkazy u lidí chybí. Existují jen zvířecí a buněčné studie naznačující možný antioxidační mechanismus, který by teoreticky mohl hrát roli, ale klinicky testovaný a prokázaný účinek u lidí s NAFLD popsán nebyl.

Snižuje med jaterní testy (ALT, AST)?
U zdravých dobrovolníků malé studie nenaznačily zhoršení jaterních testů při umírněné konzumaci medu, ale spolehlivý důkaz, že by med jaterní testy aktivně snižoval u lidí s already zvýšenými hodnotami, chybí.

Může med naopak játrům škodit?
Při obvyklé konzumaci v přiměřeném množství k tomu není důvod. Jako každý zdroj cukru ale přispívá k celkovému energetickému a sacharidovému příjmu, což je relevantní zejména u lidí s nadváhou nebo inzulinovou rezistencí – zde je namístě umírněnost, ne strach z medu samotného.

Je fruktóza v medu pro játra horší než glukóza?
Fruktóza se skutečně metabolizuje převážně v játrech a při nadměrném dlouhodobém příjmu (typicky z průmyslově slazených nápojů) se dává do souvislosti s rizikem tukové choroby jater. Med ale obsahuje fruktózu spolu s glukózou, vodou, enzymy a fytochemikáliemi v přirozeném poměru a v mnohem menším množství, než jaké běžně přijímáme ze slazených nápojů – přímé srovnání účinku medu s čistou fruktózou na lidská játra ale samostatně studováno nebylo.

Mohu dát med dítěti, které má problém s játry?
U dětí do 1 roku je med kontraindikován zcela, bez ohledu na stav jater, kvůli riziku dětského botulismu. U starších dětí s jaterním onemocněním by o vhodnosti a množství medu ve stravě měl rozhodnout ošetřující lékař podle konkrétní diagnózy.

Existuje nějaký typ medu, který je pro játra prokazatelně lepší?
Ve výzkumu se často objevují konkrétní odrůdy (např. malajský tualang med nebo manuka), protože mají vyšší obsah polyfenolů a byly zkoumány v konkrétních studiích. To ale neznamená prokázanou nadřazenost pro lidská játra – jde spíš o odrůdy oblíbené ve výzkumu antioxidační aktivity obecně, viz náš článek o polyfenolech a antioxidantech v medu.

Zdroje

Erejuwa OO, Sulaiman SA, Ab Wahab MS. Honey: A Novel Antioxidant. Molecules. 2012;17(4):4400-4423. PMID: 22499188
Erejuwa OO, Sulaiman SA, Ab Wahab MS. Honey – A Novel Antidiabetic Agent. International Journal of Biological Sciences. 2012;8(6):913-934. PMID: 22811614
Arnon SS, Midura TF, Damus K, Thompson B, Wood RM, Chin J. Honey and other environmental risk factors for infant botulism. Journal of Pediatrics. 1979;94(2):331-336. PMID: 368301
Al-Waili NS. Effects of daily consumption of honey solution on hematological indices and blood levels of minerals and enzymes in normal individuals. Journal of Medicinal Food. 2003;6(2):135-140.

Tento článek je součástí seriálu Seriál Apiterapie – přehled a obsah všech dílů.

Pokračujte dalším dílem seriálu: Med a sportovní výkon: co na to říká věda?

Med a játra: co o jejich vztahu skutečně říká věda (30)