Med a onemocnění horních cest dýchacích: co ukazují studie (23)

Bolest v krku, chraplavý hlas, tlak v čele od zaneprázdněných dutin nebo bolavé ucho u dítěte – horní cesty dýchací zahrnují celou řadu odlišných diagnóz, a ne u všech byl med zkoumán stejně důkladně. Tento článek se drží konkrétně toho, co klinické studie ukazují (nebo neukazují) u faryngitidy, tonzilitidy, laryngitidy, sinusitidy a zánětu středního ucha – a kde med může být rozumným doplňkem, kde chybí data a kde je namístě jít k lékaři.

Med jako podpůrný prostředek při běžném nachlazení jsme podrobně probrali v článku Med při nachlazení a jeho účinek na dráždivý kašel, včetně srovnání s dextrometorfanem, popisuje text Med a kašel u dětí – co říkají klinické studie. Oba texty se ale drží obecných, symptomatických obrazů – „nachlazení“ jako celku nebo kašle jako jednoho příznaku.

Horní cesty dýchací (HCD) jsou ale anatomicky i klinicky mnohem pestřejší oblast. Patří sem hltan a mandle (bolest v krku – faryngitida, tonzilitida), hrtan a hlasivky (chrapot – laryngitida), vedlejší nosní dutiny (sinusitida) i střední ucho (otitida media). Každá z těchto diagnóz má jinou příčinu, jiný průběh a – což je pro tento článek klíčové – jinak silná (nebo prakticky žádná) klinická data o účinku medu. Cílem tohoto textu je projít je jednu po druhé a upřímně říct, kde věda skutečně něco ukazuje a kde jde spíše o rozumnou extrapolaci z mechanismu účinku.

Anatomie a typy onemocnění horních cest dýchacích, kde se med zkoumá

Termín „onemocnění horních cest dýchacích“ zahrnuje strukturálně i mikrobiologicky odlišné stavy. Než se pustíme do jednotlivých studií, je užitečné mít jasno v tom, o čem přesně mluvíme:

Kde přesně med na sliznici působí

• Nosohltan a hltan (faryngitida) – zánět sliznice krku, nejčastěji virový, u části případů bakteriální (streptokokový).
• Patrové mandle (tonzilitida) – zánět mandlí, akutní (často virový nebo streptokokový) nebo chronický, případně stav po jejich chirurgickém odstranění.
• Hrtan a hlasivky (laryngitida) – zánět projevující se především chrapotem až ztrátou hlasu.
• Vedlejší nosní dutiny (sinusitida) – akutní (většinou virová) nebo chronická (déle než 12 týdnů, s odlišnou, často bakteriální a biofilmovou patofyziologií).
• Střední ucho (otitida media) – zánět za bubínkem, typický zejména u malých dětí, kam se med lokálně vůbec nedostane.

Proč nelze výsledky mezi diagnózami přenášet

Med může teoreticky působit lokálně jen tam, kam se sliznicí nebo polykáním skutečně dostane – tedy v ústech, hltanu a částečně hrtanu. Do vedlejších nosních dutin nebo středního ucha se perorálně podaný med prakticky nedostává; tam by šlo nanejvýš o nepřímý účinek (protizánětlivý, celkový) nebo o lokální aplikaci úplně jinou cestou (např. výplach dutin), která je klinicky testována jen ojediněle. To je důvod, proč u některých diagnóz níže najdete konkrétní klinické studie, zatímco u jiných musíme napsat, že přímá data prakticky chybí.

Med a bolest v krku: faryngitida a tonzilitida v klinických studiích

Paradoxně nejvíc kontrolovaných klinických studií o medu a bolesti v krku nepochází z akutní virové nebo streptokokové faryngitidy, ale z oblasti otolaryngologie – z pooperační bolesti po tonzilektomii (odstranění mandlí). Jde o jinou situaci než běžný zánět (chirurgická rána místo infekce), ale mechanismus, který se testuje – lokální protizánětlivý a hojivý účinek medu na sliznici hltanu – je pro téma bolesti v krku relevantní.

Co ukazují studie po tonzilektomii

Průkopnickou prací byla randomizovaná, placebem kontrolovaná studie Özlügedika a kol. (2006), která u pacientů po tonzilektomii srovnávala perorální podávání medu s kontrolní skupinou a zaznamenala rychlejší pokles bolesti a nižší spotřebu analgetik ve skupině s medem. Na tuto a další podobné studie navázala metaanalýza čtyř randomizovaných studií (Hwang a kol., 2014, celkem 264 pacientů), která potvrdila statisticky významně nižší spotřebu analgetik po dobu prvních pěti pooperačních dnů a rychlejší hojení operační rány v prvních dvou týdnech; rozdíl v samotném skóre bolesti byl významný jen první pooperační den. Novější pilotní studie (Geißler a kol., 2020, 56 vs. 18 dospělých pacientů) popsala podobný trend – méně narušený spánek kvůli bolesti a nižší spotřebu opioidů první den – ale autoři sami zdůraznili, že jde o menší studii, kterou je třeba ověřit ve větším a přísněji kontrolovaném provedení.

Proč se to nedá automaticky vztáhnout na akutní zánět v krku

Je důležité tato zjištění nepřeceňovat. Jde o bolest po chirurgickém zákroku na již odhalené ráně, nikoli o akutní infekční faryngitidu nebo tonzilitidu u běžného pacienta s bolavým krkem. Přímé, kvalitně provedené randomizované studie, které by testovaly med jako samostatnou léčbu bolesti při akutní (typicky virové) faryngitidě mimo chirurgický kontext, v dostupné literatuře prakticky chybí – většina dat o „bolesti v krku“ u nachlazení pochází nepřímo ze studií o kašli, které jsme popsali v článku o kašli u dětí. U tonzilitidy se streptokokovou etiologií navíc bolest v krku není hlavním problémem, který má med řešit – klíčové je vyloučení bakteriální infekce (viz níže).

Med a chrapot: laryngitida a hlasivky

Laryngitida – zánět hrtanu projevující se chrapotem, škrábáním v krku a někdy až úplnou ztrátou hlasu – je oblast, kde je situace nutné popsat velmi upřímně: kvalitní randomizované klinické studie, které by testovaly med přímo u laryngitidy nebo chrapotu, nejsou v dostupné literatuře k dispozici. To neznamená, že med u chrapotu nemá žádné opodstatnění, ale jde o extrapolaci z obecných vlastností medu (viskozita zvlhčující sliznici, mírný lokální protizánětlivý účinek popsaný u jiných indikací), nikoli o ověřený klinický efekt na hlasivky samotné.

Co skutečně pomáhá u chrapotu

U akutní laryngitidy je z pohledu medicíny založené na důkazech nejdůležitější hlasový klid (omezení mluvení, a zejména křiku a šeptání, které hlasivky namáhá stejně nebo více než normální řeč), dostatečná hydratace a zvlhčení vzduchu. Med rozpuštěný v teplém (ne horkém) nápoji může subjektivně zmírnit škrábání a sucho v krku stejným mechanismem, jaký popisujeme u kašle, ale nejde o léčbu zánětu hlasivek jako takového.

Kdy chrapot není jen „laryngitida z nachlazení“

Chrapot trvající déle než tři týdny, chrapot bez doprovodných příznaků nachlazení, nebo chrapot u kuřáka by měl být vždy vyšetřen otolaryngologem – v úvahu připadají hlasivkové uzlíky, reflexní (refluxní) laryngitida, ale ve vzácnějších případech i nádorové onemocnění hrtanu. Med v takové situaci není namístě jako samoléčba prodlužující odklad vyšetření.

Med jako adjuvans u sinusitidy a otitidy media: co (ne)říká výzkum

U zánětu vedlejších nosních dutin a zánětu středního ucha je na místě největší zdrženlivost. Zatímco laboratorní (in vitro) práce ukazují na medu zajímavé vlastnosti, klinický přenos k pacientovi je zatím jen slabě podložený, nebo chybí úplně.

Chronická rinosinusitida a výplachy s medem

Zájem o med u chronické rinosinusitidy vychází z laboratorních prací, které ukázaly, že (zejména manukový) med dokáže in vitro potlačit biofilmy bakterií Staphylococcus aureus a Pseudomonas aeruginosa – tedy mikrobiální struktury, které se podílejí na obtížně léčitelných chronických zánětech dutin (Alandejani a kol., 2009). Na základě tohoto slibného laboratorního nálezu proběhla randomizovaná klinická studie testující výplachy nosních dutin s manukovým medem u pacientů s chronickou rinosinusitidou po předchozí operaci dutin (Lee a kol., 2016/2017). Výsledek byl ale zdrženlivý: výplachy s medem oproti kontrole nepřinesly jednoznačně lepší klinické zlepšení příznaků a část pacientů měla s roztokem medu horší snášenlivost (pálení, nepříjemný pocit v nose) než s běžným fyziologickým roztokem. Jinými slovy – slibný mechanismus v laboratoři se zatím v klinické praxi u chronické sinusitidy nepodařilo spolehlivě potvrdit ve prospěch pacienta.

Zánět středního ucha: proč tu důkazy chybí

U otitidy media je situace ještě jednodušší k popsání: přímé klinické studie testující med jako léčbu zánětu středního ucha u dětí ani dospělých nejsou v recenzované literatuře k dispozici. Dává to smysl i anatomicky – střední ucho je od dutiny ústní oddělené bubínkem a Eustachovou trubicí, takže perorálně podaný med se k zánětu fyzicky nedostane, a med se v žádném případě nemá kapat do ucha. Případný přínos medu u dítěte s otitidou je tedy nanejvýš nepřímý – zklidnění celkového nepohodlí, případně doprovodné bolesti v krku – nikoli léčba samotného zánětu středního ucha.

Kdy je namístě antibiotická léčba a proč med nenahrazuje diagnostiku

Ať už je lokální nebo protizánětlivý účinek medu u konkrétní diagnózy podložený lépe, nebo hůře, jedno platí u všech onemocnění horních cest dýchacích stejně: med je doplňkový, komfortní prostředek, nikdy náhrada za správnou diagnózu a v indikovaných případech za antibiotickou léčbu.

Situace, kdy patří k lékaři

• Bolest v krku se streptokokovou etiologií – silná bolest, vysoká horečka, zvětšené a citlivé krční uzliny, bílé povlaky na mandlích a absence kašle (typický obraz podle tzv. Centorových kritérií) zvyšují pravděpodobnost streptokokové tonzilofaryngitidy, kterou má posoudit lékař a případně léčit antibiotiky – mimo jiné kvůli prevenci vzácných, ale závažných komplikací.
• Bakteriální sinusitida – příznaky trvající déle než 10 dní bez zlepšení, nebo zhoršení po počátečním zlepšení („dvojfázový“ průběh), silná bolest obličeje či horečka jsou důvodem k lékařskému vyšetření a zvážení antibiotik.
• Otitida media u dětí – rozhodnutí o antibiotické léčbě vs. tzv. sledovacím přístupu (watchful waiting) závisí na věku dítěte, závažnosti příznaků a straně postižení a má je udělat pediatr podle platných doporučených postupů, ne rodič podáváním medu místo vyšetření.
• Varovné příznaky u laryngitidy či bolesti v krku – potíže s dýcháním, neschopnost polykat sliny, vysoká horečka s celkovou schváceností nebo silné slinění u dítěte vyžadují okamžité lékařské ošetření (v úvahu připadá např. peritonzilární absces nebo epiglotitida).

Med má u těchto stavů maximálně roli podpůrného, komfortního opatření vedle léčby, kterou určí lékař – nikdy roli prostředku, který má rozhodnutí o vyšetření nebo antibiotiku nahradit či oddálit.

Praktické shrnutí

• Med má nejlépe zdokumentovaný účinek na bolest v krku v kontextu hojení po tonzilektomii – mírně snižuje spotřebu analgetik a podporuje hojení sliznice.
• U běžné akutní faryngitidy nebo tonzilitidy mimo operaci přímé klinické studie s medem chybí; použití se opírá o obecně známý zklidňující účinek na sliznici, ne o tvrdá data.
• U chrapotu (laryngitidy) klinické studie s medem chybí; klíčový je hlasový klid a hydratace, med může sloužit jen jako doplňkové zvlhčení.
• U chronické rinosinusitidy vypadá med v laboratoři slibně proti bakteriálním biofilmům, ale randomizovaná klinická studie výplachů s medem nepotvrdila jasný přínos pro pacienta.
• U zánětu středního ucha přímá klinická data o medu chybí a med se do místa zánětu perorálně nedostane – řešení patří pediatrovi.
• Horečka, silná bolest, potíže s polykáním či dýcháním, hnisavé povlaky na mandlích nebo příznaky trvající déle než 10 dní jsou vždy důvodem k lékařskému vyšetření, ne k prodlužování domácí léčby medem.

Časté otázky

Pomůže med na bolest v krku při angíně?
Může zmírnit subjektivní nepříjemný pocit při polykání, ale u podezření na streptokokovou angínu (vysoká horečka, bílé povlaky, zvětšené uzliny, chybějící kašel) je třeba lékařské vyšetření a případně antibiotika – med tuto léčbu nenahrazuje.

Existují studie o medu přímo u laryngitidy nebo chrapotu?
Ne, přímé klinické studie testující med u laryngitidy chybí. Doporučení vychází z obecného mechanismu (zvlhčení sliznice) a z důrazu na hlasový klid, který má prokazatelně největší význam.

Pomáhá med na zánět vedlejších nosních dutin?
Laboratorní studie ukazují, že med potlačuje bakteriální biofilmy spojované s chronickou sinusitidou, ale klinická randomizovaná studie výplachů s medovým roztokem nepotvrdila jasně lepší výsledky oproti běžnému fyziologickému roztoku, a část pacientů roztok medu snášela hůře.

Může med pomoct dítěti se zánětem středního ucha?
Přímo na zánět středního ucha ne – med se tam perorálně nedostane a v žádném případě se nemá kapat do ucha. Nanejvýš může zmírnit doprovodné nepohodlí v krku. O léčbě otitidy vždy rozhoduje pediatr.

Je med u post-tonzilektomické bolesti opravdu podložený, nebo jde jen o jednu studii?
Jde o víc než jednu studii – k dispozici je metaanalýza čtyř randomizovaných studií i novější pilotní práce, které se shodují na mírném, ale konzistentním snížení spotřeby analgetik. I tak jde o doplněk ke standardní pooperační péči, ne o její náhradu.

Kdy je u onemocnění horních cest dýchacích jasně namístě antibiotikum a med nestačí?
Vždy, když existuje důvodné podezření na bakteriální příčinu s rizikem komplikací – potvrzená streptokoková angína, bakteriální sinusitida s dlouhým nebo dvojfázovým průběhem, nebo otitida media u malého dítěte podle posouzení pediatra. V těchto situacích rozhoduje lékař, nikoli domácí zkouška s medem.

Zdroje

1. Özlügedik S, Genç S, Ünal A, Elhan AH, Tezer M, Titiz A. Can postoperative pains following tonsillectomy be relieved by honey? A prospective, randomized, placebo controlled preliminary study. Int J Pediatr Otorhinolaryngol. 2006. PMID: 16914210.
2. Hwang SH, Song JN, Jeong YM, Lee YJ, Kang JM. The efficacy of honey for ameliorating pain after tonsillectomy: a meta-analysis. Eur Arch Otorhinolaryngol. 2014. PMID: 25524642.
3. Geißler K, Schulze M, Inhestern J, Meißner W, Guntinas-Lichius O. The effect of adjuvant oral application of honey in the management of postoperative pain after tonsillectomy in adults: A pilot study. PLOS ONE. 2020;15(2):e0228481.
4. Lee VS, Humphreys IM, Purcell PL, Davis GE. Manuka honey sinus irrigation for the treatment of chronic rhinosinusitis: a randomized controlled trial. Int Forum Allergy Rhinol. 2017. PMID: 27935259.
5. Alandejani T, Marsan J, Ferris W, Slinger R, Chan F. Effectiveness of honey on Staphylococcus aureus and Pseudomonas aeruginosa biofilms. Otolaryngol Head Neck Surg. 2009;141(1):114–118.

Tento článek je součástí seriálu Seriál Apiterapie – přehled a obsah všech dílů.

Pokračujte dalším dílem seriálu: Med a trávicí trakt