Polyfenoly jsou nejčastěji zmiňovanou skupinou látek v celé rubrice Apiterapie – objevují se v článcích o medu, propolisu i pylu jako vysvětlení antioxidačních a protizánětlivých účinků. Co ale polyfenoly přesně jsou, odkud se ve včelích produktech berou a jak dobře je lidské tělo dokáže využít? Navazujeme na Jak včelí produkty působí na lidské buňky.
Co jsou polyfenoly
Polyfenoly jsou rozsáhlá skupina rostlinných sekundárních metabolitů – látek, které rostliny netvoří pro vlastní růst, ale jako obranu proti UV záření, patogenům nebo býložravcům. Zahrnují stovky konkrétních sloučenin rozdělených do podskupin jako flavonoidy, fenolické kyseliny nebo stilbeny. Klasický přehled o příjmu a využitelnosti polyfenolů ve stravě shrnuje, že jde o nejrozšířenější skupinu antioxidantů v lidské stravě vůbec (Manach a kol., 2004).
Odkud se berou ve včelích produktech
Včely polyfenoly do svých produktů nevytvářejí samy – přebírají je z rostlin. Propolis vzniká sběrem pryskyřičných výtoků z pupenů stromů (nejčastěji topolu), které jsou na polyfenoly mimořádně bohaté – odtud pochází i kyselina kávová fenetylester (CAPE), jedna z nejvíce studovaných látek v propolisu (Natarajan a kol., 1996). Med obsahuje polyfenoly přenesené z nektaru, jejich množství a druh se proto liší podle botanického původu medu (Cianciosi a kol., 2018). Pyl obsahuje polyfenoly přímo z rostlinného materiálu samotného pylového zrna (El-Seedi a kol., 2021).
Rozdílné množství, rozdílný účinek
Koncentrace polyfenolů se mezi produkty liší o řády – propolis jich obsahuje výrazně více na gram než med, což je jeden z důvodů, proč má silnější a lépe doložené mechanistické účinky (viz Antioxidační mechanismy a Protizánětlivé mechanismy v této sérii). Laboratorní studie potvrzují, že fenolické kyseliny a flavonoidy z medu prokazují protizánětlivou aktivitu in vitro (Kassim a kol., 2010), ale v mnohem nižších koncentracích než u propolisu.
Otázka vstřebatelnosti
Zásadním omezením je to, jak málo z přijatých polyfenolů se skutečně dostane do krevního oběhu v aktivní formě. Přehled bioefektivity polyfenolů u lidí dokládá, že vstřebatelnost se mezi jednotlivými typy polyfenolů dramaticky liší – u některých je to jen zlomek procenta přijatého množství, většina se metabolizuje střevní mikrobiotou na jiné látky, než jaké byly původně přijaty (Manach a kol., 2004). To znamená, že antioxidační kapacita naměřená v Petriho misce se nemusí přímo promítnout do stejně silného účinku v těle.
Síla důkazů
🟢 Přítomnost polyfenolů a jejich koncentrace v jednotlivých produktech – dobře chemicky zdokumentováno (Cianciosi a kol., 2018; El-Seedi a kol., 2021)
🔵 Antioxidační a protizánětlivá aktivita polyfenolů in vitro – konzistentně prokázána (Natarajan a kol., 1996; Kassim a kol., 2010)
🔴 Míra, v jaké se tato aktivita přenáší do reálné koncentrace a účinku v lidském těle po běžné konzumaci – u většiny konkrétních látek nejistá nebo nízká (Manach a kol., 2004)
Na co si dát pozor
Tvrzení typu „obsahuje silné antioxidanty“ samo o sobě neříká nic o tom, kolik se jich skutečně vstřebe a jestli to má měřitelný zdravotní dopad. Množství polyfenolů se navíc mezi šaržemi téhož produktu liší podle botanického a geografického původu, což ztěžuje srovnávání studií mezi sebou.
Časté otázky
Má smysl srovnávat „obsah polyfenolů“ mezi medem a propolisem?
Jen orientačně – jde o velmi odlišné koncentrace a druhy polyfenolů, jejichž biologická dostupnost se navíc liší.
Proč se pak polyfenoly pořád zmiňují jako důkaz zdravotního přínosu?
Protože jde o reálný a dobře zdokumentovaný mechanismus na buněčné úrovni – jen je třeba rozlišovat mezi mechanismem a prokázaným účinkem u člověka.
Zdroje
Manach C, Scalbert A, Morand C, Rémésy C, Jiménez L. Polyphenols: food sources and bioavailability. American Journal of Clinical Nutrition. 2004;79(5):727-747.
Natarajan K, Singh S, Burke TR Jr, Grunberger D, Aggarwal BB. Caffeic acid phenethyl ester is a potent and specific inhibitor of activation of nuclear transcription factor NF-kappa B. Proceedings of the National Academy of Sciences USA. 1996;93(17):9090-9095. PMID: 8799159
Cianciosi D, Forbes-Hernández TY, Afrin S, Gasparrini M, Reboredo-Rodriguez P, Manna PP, Zhang J, Lamas LB, Flórez SM, Toyos PA, Quiles JL, Giampieri F, Battino M. Phenolic Compounds in Honey and Their Associated Health Benefits: A Review. Molecules. 2018. PMID: 30208664
El-Seedi HR, Khalifa SAM, et al. Honey Bee Products: Preclinical and Clinical Studies of Their Anti-inflammatory and Immunomodulatory Properties. Frontiers in Nutrition. 2021;8:761267. DOI: 10.3389/fnut.2021.761267
Kassim M, Achoui M, Mustafa MR, Mohd Ali M, Yusoff KM. Ellagic acid, phenolic acids, and flavonoids in Malaysian honey extracts demonstrate in vitro anti-inflammatory activity. Nutrition Research. 2010. PMID: 20934607
Tento článek je součástí seriálu Seriál Apiterapie – přehled a obsah všech dílů.
Pokračujte dalším dílem seriálu: Antioxidační mechanismy


