Akarapidóza (také nazývaná akarinóza nebo nemoc vzdušnicových roztočů) je parazitární onemocnění dospělých včel medonosných způsobené mikroskopickým roztočem Acarapis woodi (Rennie, 1921). Jedná se o jedno z historicky nejzávažnějších onemocnění včelstev, které způsobilo v první polovině 20. století masivní úhyny včelstev po celé Evropě, zejména v Británii, kde bylo poprvé popsáno na ostrově Isle of Wight.
Původce a morfologie
Původcem akarapidózy je roztoč Acarapis woodi z řádu Acari, který parazituje výhradně ve vzdušnicích (tracheách) hrudníku dospělých včel. Samičky dosahují délky přibližně 150 mikrometrů, samečci jsou menší. Roztoč prochází celým vývojovým cyklem – od vajíčka přes larvu a nymfu až po dospělce – přímo uvnitř trachejních trubic hostitele. Parazité se živí hemolymfou (krví) včely, kterou sají skrze stěnu tracheje.
Přenos a šíření
Přenos roztočů probíhá kontaktem mezi včelami, přičemž mladé samičky roztočů aktivně vylézají na průduchy (stigmata) a přecházejí na jiné včely. K přenosu dochází nejsnáze u mladých včel ve věku do 3–9 dnů, jejichž tracheje mají ideální průměr pro vstup roztočů. Starší včely jsou vůči infekci odolnější. Šíření v rámci rodiny probíhá kontaktem při chůzi po plástech, při krmení a čistění. Mezi rodinami se roztoči šíří při bloudění včel, loupeži nebo při přidávání plástů.
Příznaky onemocnění
Příznaky akarapidózy jsou nespecifické a mohou být zaměněny s jinými nemocemi nebo potrávením. Těžce nakažené včely ztrácejí schopnost létat, plazí se před úlem nebo se shlukují v trávě. Charakteristickým příznakem je tzv. „K-křídlo“ – nesouměrné postavení křídel, při němž je zadní pár křídel odpojen od předního, přičemž pravý a levý pár svírají odlišné úhly. Postižené včely jsou oslabené, třesou se a mají zkrácenou životnost. Při silném napadení se může snižovat zimní zásoby spotřeba, rodina slábne a může zahynout.
Diagnostika
Definitivní diagnózu nelze stanovit pouze na základě příznaků; je nutné laboratorní vyšetření. Vzorky 30–50 dospělých včel se odesílají do veterinární laboratoře, kde pracovníci preparují hrudní tracheje a hodnotí jejich zbarvení a přítomnost roztočů pod mikroskopem. Zdravé tracheje jsou průhledné nebo bílé; infikované tracheje jsou žlutohnědé až tmavohnědé, zjizvené a obsahují roztoče v různých vývojových stádiích.
Léčba a prevence
V České republice je akarapidóza v současnosti relativně vzácná, avšak zákonem sledovaná nákaza. Léčba se prováděla přípravky na bázi thymolu nebo mentolu (fumigace), které narušují vývin roztočů v tracheách. V prevenci hraje roli výběr odolných plemenných linií, pravidelné veterinární kontroly a zamezení vstupu nakažených včel do zdravých chovů. Správná manipulace při přidávání plástů a matek z neznámých zdrojů snižuje riziko zavlečení.
Historický a praktický kontext
Akarapidóza způsobila v letech 1904–1919 záhadný úhyn prakticky všech včelstev na ostrově Isle of Wight, který byl teprve po desetiletích rozluštěn jako parazitární nákaza roztočem Acarapis woodi. Dnes je ve většině evropských zemí díky programům sledování a šlechtění odolných včel na ústupu, přesto zůstává předmětem veterinárního dozoru a včelaři by ji neměli podceňovat.