Akát, správněji trnovník akát nebo robinie (Robinia pseudoacacia), je listnatý strom původem ze Severní Ameriky, který byl do Evropy introdukován v 17. století a dnes je jednou z nejhojnějších dřevin v teplejších oblastech střední Evropy, včetně ČR. Pro včelaře představuje akátová snůška jedno z nejvydatnějších a nejkvalitnějších medonosných období roku – akátový med je pro svou světlou barvu, jemnou chuť a pomalou krystalizaci velmi oblíben u spotřebitelů.
Kvetení a medonosnost
Akát kvete v květnu až červnu (v závislosti na nadmořské výšce a poloze), zpravidla 1–2 týdny. Květ je bohatě nektarový – produkce nektaru na jeden květ dosahuje 0,3–1,5 mg s obsahem cukrů 40–60 %. Silná akátová snůška nastává za teplého, vlhkého počasí bez deště; jeden úl může za příznivých podmínek donést 3–8 kg medu denně. Akátový med vyniká vysokým podílem fruktózy (38–44 %), takže krystalizuje velmi pomalu nebo vůbec – zůstává tekutý i po několika letech.
Přírodní podmínky
Akát roste nejhojněji v teplejších nížinách a pahorkatinách (do cca 400 m n. m.) na suchých, písčitých nebo kamenitých půdách. Nejhojnější porosty jsou v jižní Moravě, Polabí a na jižních svazích Středočeského kraje. Lesní porosty nebo aleje poblíž vesnic s pastevními akátinami jsou pro včelaře zlata hodné – akát je totiž nekompetitivní vůči lokální flóře a sám o sobě tvoří monoflórní pastevní základnu výjimečné kvality.
Akátový med – vlastnosti a tržní hodnota
Akátový med patří k nejdražším a nejžádanějším druhům medu na trhu. Je světle žlutý, průhledný, s jemnou květinovou vůní a delikátní, nevtíravou sladkostí. Nízká popelovitost a vysoká stravitelnost předurčují akátový med k použití pro citlivé spotřebitele a děti. Na trhu je velká poptávka, a proto se bohužel akátový med nejčastěji padělá přídavkem jiných levnějších druhů medu nebo cukrového sirupu; autentičnost potvrzuje pylová analýza (palynologie) a analýza cukrového profilu.
Ekologické aspekty akátu
Akát je v Evropě považován za invazní druh; jeho šíření ohrožuje původní xerotermní stanoviště (stepní louky, vřesoviště, suché borové lesy). V krajině vytlačuje původní vegetaci, avšak pro opylovače je mimořádně cenný. Tato environmentální ambivalence je předmětem diskuze: ochranáři prosazují redukci akátů, zatímco včelaři jejich ochranu. Kompromisem může být cílené ponechání akátu v méně citlivých lokalitách (okraje cest, remízky) mimo chráněná území.