Chronická paralýza včel (CBPV)

Chronická paralýza včel (CBPV – Chronic Bee Paralysis Virus) je virové onemocnění dospělých včel způsobené virem z čeledi Nodaviridae, který byl poprvé izolován v 60. letech 20. století. Jedná se o jedno z mála virových onemocnění včel, jehož příznaky jsou makroskopicky dobře rozlišitelné a může způsobit velmi výrazné ztráty při silné epizootii.

Původce a přenos

CBPV (Chronic Bee Paralysis Virus) je pozitivně polární ssRNA virus s bipartitním genomem – skládá se ze dvou RNA segmentů. Přenos probíhá přímým kontaktem mezi včelami, přes kontaminovanou potravu nebo při čistění. Virus proniká do těla včely přes poranění kutikulárního povrchu nebo trávicím traktem. Byl prokázán i přenos přes feces.

Klinické projevy – dvě formy

CBPV se projevuje ve dvou klinicky odlišných formách. Typ 1 (třaslavá forma): postižené včely se nemohou udržet na chodidlech, třesou se a jsou neschopné letu. Hromadí se v chomáčích před vletem nebo na lišejníkových větvích. Tato forma připomíná nervové postižení. Typ 2 (lysá forma): postižené včely ztrácejí ochlupení těla, mají lesklý, tmavý, téměř holý zadeček, a jsou shazovány strážkyněmi z plástů. Při silném napadení lze pozorovat stovky takových holých, třesoucích se včel před úlem nebo na příletu.

Průběh a závahy

Nemoc postihuje výhradně dospělé včely; plod není zasažen. Mortalita postižených včel je vysoká – infikované jedinice hynou obvykle do 6 dnů. Při silné epizootii může v krátké době uhynout velká část létavek, což vede ke kolaps rodiny. Epidemie CBPV jsou zaznamenávány stále častěji, pravděpodobně v souvislosti s rostoucí hustotou chovu včel na malé ploše a dalšími stresovými faktory.

Diagnostika

Klinická diagnóza je možná při typickém průběhu. Potvrzení vyžaduje laboratorní vyšetření – PCR analýzu nebo ELISA, které provedou specializované veterinární laboratoře. Je důležité vyloučit jinou příčinu nervových příznaků (pesticidní otrava, akarapidóza, nosemóza).

Léčba a prevence

Specifická antivirová terapie neexistuje. Opatření zahrnují výměnu matky za linii s nižší náchylností, redukci hustoty chovu, zlepšení výživy a snížení dalších stresových faktorů. Při silné epizootii může pomoci přemístění rodiny na jiné stanoviště nebo dočasné uzavření vletového otvoru k omezení přísunu infikovaných létavek z okolí.