Corbiculae (košíčky na pyl, sing. corbicula) jsou specializované anatomické struktury na zadních holeniích (tibia) dělnic medonosné včely, umožňující efektivní transport pylových bochánků a propolisu do úlu. Název vychází z latinského slova corbicula – košíček. Jde o jednu z nejpozoruhodnějších adaptací sociálního hmyzu – přímo viditelnou architekturu zabudovanou do nohy, optimalizovanou pro logistiku přepravy sypkého, lepkavého nákladu.
Anatomicky jsou corbiculae mírně prohlbené, leštěné (hladké, chlupy zbavené) plochy na vnější straně tibie zadních noh. Prohlubina je přibližně oválného tvaru a po stranách ji lemují dlouhé, tuhé ohnuté chlupy (štětiny), které tvoří postranní ohrazení bránící vypadnutí nákladu při letu. Vnitřní plocha tibie je záměrně hladká – kontrast s okolní hustě chlupatou oblastí nohy, kde chlupy slouží k zachytávání pylových zrn z těla. Uprostřed corbiculy je jeden centrální tuhý chlup (seta) kolem nějž se pylový bochánek formuje a fixuje.
Proces plnění corbicul je fascinující vícestupňový proces vyžadující koordinaci všech tří párů noh. Při návštěvě květu se pylová zrna elektrostaticky přichytávají k hustě chlupatému povrchu těla dělnice – zejm. na břiše, hrudi a hlavě. Elektrostatický náboj těla včely (vznikající třením o vzduch při letu) aktivně přitahuje pylová zrna k tělu ještě při přiblížení ke květu. V průběhu letu nebo při přestávkách na listu dělnice přehrabuje chlupy středním párem noh vybaveným hustými kartáčovými chlupy (ctenidium na metatarsu), čímž pyl přegroupuje na zadní nohy. Odtud je pyl přesunut do páteřovitých hřebenů (pollen combs) na vnitřní straně tibie zadních noh a poté mačkáním přes dřeněc (pollen press) přenesen do corbicul.
Při formování bochánku pyl vlhčen nektarem nebo slinami, což ho slepuje v kohezivní hmotu. Výsledný bochánek pevně drží v corbicule díky kombinaci vlhkosti, adheze a mechanického uzavření chlupy. Barva pylových bochánků je velmi rozmanitá (bílá, žlutá, oranžová, červená, zelená, šedá, hnědá) v závislosti na druhu rostliny – vizuální pozorování barvy pylových bochánků přilétajících sběraček je jednou z metod, jak včelař zjistí, jaké rostliny jsou v okolí úlu aktuálně v květu.
Hmotnost pylového nákladu v obou corbiculách dosahuje 8–38 mg (průměrně kolem 18–20 mg), což odpovídá přibližně 20–30 % hmotnosti prázdné dělnice. Schopnost nést takový náklad relativně ke své vlastní hmotnosti by u člověka odpovídala nošení 15–25 kg. Dělnice provede denně přibližně 10–20 sběrných letů a za svůj sběrný život (přibližně 3 týdny) přinese celkem kolem 100–200 mg pylu.
Corbiculae jsou přítomny výhradně u dělnic – jsou to anatomické struktury specializované na kolektivní práci pro kolonii. Trubci a královny corbiculae nemají. Evoluční přechod od individuálního sběru pylu (přenášeného na celém těle, jako u samotářských včel) k corbiculovému přenosu je klíčovým krokem sociálního hmyzu, který umožnil efektivní zásobování rozsáhlé kolonie. Čmeláci mají obdobné struktury, ale jiných tvarů; samotářské včely přenášejí pyl ventrálně na scopách (chlupaté struktury na spodní straně zadečku) nebo v chloupkách těla.