Med obsahuje řadu biologicky aktivních enzymů, které přispívají k jeho výjimečným vlastnostem. Nejdůležitějším je diastáza (amyláza), která štěpí škrob – její aktivita se měří jako diastázové číslo a slouží jako ukazatel čerstvosti a tepelného zpracování medu. Dalšími enzymy jsou invertáza (invertuje sacharózu na glukózu a fruktózu), glukózaoxidáza (produkuje peroxid vodíku s antimikrobiálním účinkem) a kataláza.
Enzymy pocházejí z nektaru, ze slin a žlázového sekretu včel a jsou velmi citlivé na teplo. Zahřátí medu nad 40–45 °C vede k jejich denaturaci – med pak vypadá čistě a tekutě, ale ztratil enzymatickou aktivitu. Proto je zahřívání medu při zpracování nežádoucí. Aktivita enzymů je proto nepřímým ukazatelem záhřevu a stáří – čím vyšší, tím lepší.
Pro spotřebitele je enzymatická aktivita zajímavá z hlediska zdravotních vlastností: peroxid vodíku produkovaný glukózaoxidázou vysvětluje antimikrobiální účinek medu, který byl pozorován a využíván tisíce let. Moderní výzkum potvrzuje, že med s vysokou enzymatickou aktivitou má výrazně silnější antibakteriální vlastnosti. Z tohoto důvodu je syrový, nezahřívaný med v přírodní léčbě a potravinářství ceněn výše než med průmyslově zpracovaný.