Feromon plodu (též plodový nebo larvální feromon, v angličtině „brood pheromone“) je souhrnné označení pro směs chemických látek, kterou vylučují vajíčka, larvy a kukly medonosné včely a jež zásadním způsobem ovlivňuje chování a fyziologii dospělých včel v kolonii. Zatímco matčí feromon (feromon matky) informuje včelstvo o přítomnosti a stavu matky, feromon plodu plní obdobnou roli pro nejmladší vývojová stadia – signalizuje dospělým včelám množství, stáří a potřeby plodu, a tím koordinuje péči o něj i celkové fungování včelstva.
Nejlépe prostudovanou složkou feromonu plodu je tzv. larvální ester feromon (larval ester pheromone, LEP), směs mastných kyselinových esterů, kterou vylučuje kutikula larev, zejména v posledních instarech před zakuklením. Larvy tuto směs uvolňují do buňky plástu, kde ji vnímají kojičky a další dělnice svými tykadly při kontrole a krmení plodu. Síla a složení signálu se mění s věkem larvy, takže včely dokážou podle intenzity feromonu rozlišit, zda jde o mladou larvu vyžadující časté krmení, nebo starší larvu blížící se zavíčkování.
Feromon plodu má na chování včelstva několik prokázaných účinků. Stimuluje kojičky k intenzivnějšímu krmení a čištění larev, podporuje sběračskou aktivitu dělnic (přítomnost plodu motivuje včelstvo přinášet více pylu jako zdroje bílkovin pro krmnou kaši), a zároveň potlačuje vývoj vaječníků u dělnic – tedy funguje jako jeden z mechanismů, které za normální situace (přítomnost matky a dostatek plodu) brání dělnicím klást vlastní neoplozená vajíčka. Feromon plodu se také podílí na regulaci věkového polyetismu, tedy na tom, v jakém věku se dělnice přesouvají od úlových prací (péče o plod, stavba plástů) k létání a sběru potravy – silný signál plodu zpomaluje přechod mladších včel k létání, protože kolonie potřebuje více kojiček.
Vedle přímého vlivu na dospělé včely má feromon plodu význam i pro samotný vývoj plodu a pro parazity, kteří se na tento signál dokázali evolučně „napojit“ – typickým příkladem je roztoč Varroa destructor, který využívá chemické signály zavíčkovaného plodu (zejména ve stadiu kukly trubčího a včelího plodu) k rozpoznání vhodné buňky pro nakladení vlastních vajíček před zavíčkováním. Pochopení této chemické komunikace je proto důležité i pro výzkum obranných mechanismů včel a strategií tlumení varroázy.
Z praktického hlediska včelaři nepracují s feromonem plodu přímo tak často jako s matčí látkou, avšak nepřímo se s jeho účinky setkávají neustále – množství a stav otevřeného plodu je jedním z hlavních faktorů ovlivňujících sběračskou aktivitu a náladu včelstva na stanovišti. Silné, plodné včelstvo s dostatkem otevřeného plodu bývá výrazně aktivnější při snůšce než včelstvo bez plodu (např. po odebrání matky nebo v přirozeném bezplodovém období), což si zkušení včelaři dobře uvědomují při plánování včelařských zásahů, tvorbě oddělků nebo hodnocení síly včelstev.