Georges de Layens (1834–1897) byl francouzský inženýr a včelař, autor jednoho z nejrozšířenějších evropských typů úlu vůbec – takzvaného Layensova úlu, který se od Langstrothovy i Dadantovy konstrukce liší především orientací rámků a způsobem rozšiřování prostoru.
Zatímco Langstrothův i Dadantův úl se rozšiřují přidáváním nástavků nahoru, Layensův úl je koncipován jako horizontální, takzvaný „ležan“ s velkými rámky řazenými vedle sebe v jedné rovině, což usnadňuje prohlídky bez nutnosti zvedat těžké nástavky. Tento typ úlu se rozšířil zejména ve Francii, Španělsku a francouzsky mluvící Africe, kde se dodnes používá především v jednodušším, méně technicky náročném provozu.
Layens se spolu se svým spoluautorem Julesem Bonnierem podílel na sepsání praktické příručky Cours complet d’apiculture (Úplný kurz včelařství), která shrnovala dobové poznatky o chovu včel a stala se jednou z nejvlivnějších francouzských včelařských publikací přelomu 19. a 20. století.
Jeho přístup kladl důraz na jednoduchost, nízké pořizovací náklady úlu a snadnou obsluhu i pro méně zkušené včelaře, což přispělo k rozšíření včelaření mezi širší venkovské obyvatelstvo ve frankofonních oblastech.
Zajímavostí je, že Layensův horizontální úl zažívá v posledních letech renesanci i mimo Francii, a to díky rostoucímu zájmu o šetrnější, méně intenzivní způsoby chovu včel, které kladou menší fyzickou zátěž na včelaře.