Hltanové žlázy, odborně nazývané také kasticí nebo faryngeální žlázy, patří mezi nejdůležitější exokrinní žlázy medonosné včely. Jsou uloženy párově v hlavové kapsuli nad hltanem a jejich vývody ústí do dutiny ústní, odkud včela vylučuje svůj sekret přímo do potravy nebo do buněk plástu. Velikost a aktivita žláz se v průběhu života dělnice výrazně mění a je úzce svázána s věkovým dělením práce, tedy s tím, jakou úlohu včela ve včelstvu právě zastává.
U mladých včel, zhruba od třetího do dvanáctého dne života, dosahují hltanové žlázy svého maximálního rozvoje a produkují bílkovinně bohatou mateří kašičku. Tou jsou krmeny všechny larvy v prvních dnech vývoje, larvy budoucích matek po celou dobu jejich larválního stadia a rovněž dospělá matka, jejíž plodnost je na kvalitě a množství přijímané kašičky přímo závislá. Složení kašičky zahrnuje bílkoviny, cukry, tuky, vitamíny a specifické látky, jako je royalisin s antibakteriálním účinkem.
Po přechodu včely do role létavky se sekreční činnost žláz mění – produkce bílkovinné složky ustává a žlázy naopak začínají vylučovat enzym invertázu, který štěpí složitější cukry z nektaru na jednoduché cukry a je tak nezbytný pro přeměnu nektaru na med. Stav a velikost hltanových žláz proto slouží včelařům i výzkumníkům jako spolehlivý biologický ukazatel fyziologického stáří a kondice včely, využívaný například při hodnocení kvality plemenného materiálu nebo výživového stavu včelstva.