Hruď (thorax) tvoří střední ze tří hlavních částí těla medonosné včely a je centrem pohybového aparátu. Veškeré struktury zajišťující pohyb – tři páry noh a dva páry křídel – i příslušná masivní svalová masa jsou soustředěny v hrudi. Thorax je pevná, krabicovitá část těla s tuhým chitinózním exoskeletem tvořeným tergity (hřbetní desky) a sternity (břišní desky) spojenými laterálními pleurálními deskami, a je vyplněna z velké části letovou muskulaturou.
Anatomicky se hruď skládá ze čtyř článků. Prothorax (první hrudní článek, pronótum) je malý, nese první pár noh a je pohyblivě spojen s hlavou. Mesothorax (druhý článek, mesonótum) je největší, nese druhý pár noh a první pár křídel; tvoří výraznou „hrbu“ na hřbetě. Metathorax (třetí článek, metanótum) nese třetí pár noh a druhý pár křídel. Propodeum je vlastně prvním článkem zadečku (abdomen I), ale je pevně srostlé s metatoraxem a funkčně je součástí hrudi – tvoří zadní stěnu hrudního boxu. Charakteristická přepasování včely ve „vose“ je pak ve skutečnosti petiolus – zúžení mezi propodeem a druhým článkem zadečku.
Letová svalatura tvoří dominantní část hmotnosti hrudě. Dělí se na dva typy. Nepřímé letové svaly jsou největší a funkčně nejdůležitější: longitudinální (podélné) svaly spojují přední a zadní stěnu hrudního boxu a jejich stah zkracuje délku thoraxu; dorzoventralní (hřbetobřišní) svaly spojují tergity se sternity a jejich stah oplošťuje hrudní box. Střídavé stahy obou skupin deformují elastický hrudní box a způsobují rezonantní oscilaci křídel frekvencí 200–230 Hz. Přímé letové svaly jsou menší skupiny svalů napojených přímo na báze křídel; ovládají sklon, náklon a torzi každého křídla, umožňují precizní kontrolu letové polohy, brzdění a manévrování.
Termoregulace thoraxu je fyziologicky zásadní. Letové svaly jsou citlivé na teplotu: optimální pracovní teplota je 36–40 °C. Při startu z chladného prostředí musí dělnice nejprve zahřát hrudní svaly na provozní teplotu – dosahují toho termogenezí třesem (shivering thermogenesis): synchronně aktivují antagonistické svalové skupiny, aniž by pohybovaly křídly, čímž generují teplo bez pohybu. Tento zahřívací proces může trvat desítky sekund při teplotě 10 °C. Bez zahřátí thoraxu nelze startovat – svaly jsou příliš viskózní a nedosahují potřebného výkonu.
Nohy jsou připojeny k hrudi silnými svaly a pohybují se v šesti stupních volnosti. Každá noha má pět článků: coxa (kyčel), trochanter (příkyčlí), femur (stehno), tibia (holeň) a tarsus (chodidlo, složené z 5 tarzomér) zakončený pretarsem s párem drápků a médio-ventrálním aroliem (přísavný polštářek). Každý ze tří párů noh má specifické morfologické modifikace: přední nohy nesou strigil (kartáčovitý aparát pro čistění tykadel), střední nohy mají tibio-tarzální páteřík pro manipulaci s propolisem, zadní nohy nesou pollen comb a corbiculae pro sběr a přepravu pylu.
Hruď je rovněž místem, kudy prochází jícen (oesophagus), hlavní nervový kmen (ventrální nervový provazec), aorta, tracheje a nervové spoje. Složitost anatomie hrudi při zachování kompaktní velikosti je jedním z evolučních mistrovských děl – minimální váha, maximální výkon, dokonalá integrace pohybu, senzoriky a metabolismu.