Instrumentální oplodnění, označované také jako umělá inseminace matek, je specializovaná plemenářská technika, při níž je matka oplodněna spermatem vybraných trubců pomocí přesného laboratorního přístroje, nikoli přirozeným snubním letem. Metoda se provádí pod mikroskopem se zvětšením, kdy se matka fixuje v přístroji a spermie odebrané z trubců jsou jí jehličkou zavedeny přímo do pohlavních cest.
Hlavní předností instrumentálního oplodnění je naprostá kontrola nad genetickým původem obou rodičů, čehož se využívá zejména v uzavřených šlechtitelských liniích, při udržování čistoty plemene nebo při výzkumu dědičnosti konkrétních vlastností, jako je odolnost proti nemocem nebo mírnost. Na rozdíl od přirozeného páření na trubčích shromaždištích, kde matka nekontrolovaně přejímá spermie od náhodných trubců z okolí, umožňuje inseminace křížení i mezi geograficky vzdálenými nebo izolovanými liniemi.
Technika vyžaduje nákladné speciální vybavení a vysokou zručnost obsluhy, proto se využívá téměř výhradně na specializovaných chovných stanicích a ve výzkumných ústavech, nikoli v běžné včelařské praxi. Inseminované matky navíc obvykle vyžadují pečlivější následnou péči, neboť zásah představuje pro matku určitou fyzickou zátěž.