Jan Swammerdam (1637–1680) byl nizozemský přírodovědec a jeden ze zakladatelů moderní entomologie, proslulý především svými pitevními a mikroskopickými studiemi hmyzu, mezi nimiž mají zásadní místo jeho práce o včele medonosné.
Pomocí vlastnoručně zdokonalených mikroskopů a jemných pitevních nástrojů Swammerdam jako první vědecky prokázal, že vůdčí jedinec včelího společenstva, dosud po staletí označovaný jako „král“, je ve skutečnosti samice s plně vyvinutými vaječníky – tedy matka. Tímto objevem definitivně vyvrátil představu sahající až k Aristotelovi a zásadně změnil chápání organizace včelího společenstva.
Swammerdam rovněž podrobně popsal vnitřní anatomii včel, včetně stavby žihadla, trávicí soustavy a proměny (metamorfózy) od vajíčka přes larvu a kuklu až po dospělého jedince, a jeho ilustrace patřily na svou dobu k nejpřesnějším vůbec. Své poznatky zaznamenal především v díle Biblia naturae (Bible přírody), které však vyšlo tiskem až po jeho smrti.
Jeho metodologický přístup založený na pečlivém pozorování, pitvě a mikroskopii položil základy moderní entomologické metody a inspiroval pozdější badatele zabývající se hmyzem, včetně těch, kteří se věnovali včelám o století později.
Zajímavostí je, že Swammerdam pro svá pozorování vyvinul unikátní techniky vstřikování barevného vosku do cévních a dýchacích soustav hmyzu, čímž dokázal zviditelnit struktury, které byly do té doby prakticky neznámé.

