Johnstonův orgán (Johnston’s organ) je specializovaný mechanosenzorický orgán uložený v pedicelu – druhém článku tykadla medonosné včely. Byl popsán britským entomologem Christopherem Johnstonem v roce 1855 u komárů a od té doby byl identifikován u všech dospělých druhů hmyzu s vyvíjenými segmentovanými tykadly. U medonosné včely dosahuje výjimečné komplexity a funkční důležitosti, neboť je klíčovým prvkem komunikačního systému celé kolonie.
Anatomicky tvoří Johnstonův orgán soustavu scolopidia (chordotonálních mechanosenzorických komplexů) seskupených po celém vnitřním obvodu pedicelu. Každé scolopidium je elementární senzorika-motorická jednotka skládající se ze sensilárních neuronů (bipolární neurony s dendritickým zakončením citlivým na deformaci), obalových buněk a scolopální (pochevní) buňky. Celá soustava je mechanicky propojena s kutikularní membránou na kloubu mezi scapem a pedikelem prostřednictvím pružných spojení. Počet scolopidia v Johnstonově orgánu dělnice se odhaduje na 170–300; u trubců je orgán početnější, pravděpodobně pro potřeby přesnější detekce královnina bzukotu při snubním letu.
Primárním úkolem Johnstonova orgánu je detekce deformací pedicelu způsobených pohyby flagella (bičíkovité části tykadla) v důsledku vnějších mechanických sil. Citlivost orgánu je mimořádná – registruje pohyby v řádu nanometrů a frekvence vibrací od pomalých (pod 1 Hz) po akustické frekvence (stovky Hz). Tato wideband citlivost umožňuje integraci různorodých mechanických informací z okolního prostředí do jednoho senzorického systému.
Nejdůležitější – a nejlépe prozkoumanou – funkcí Johnstonova orgánu u medonosné včely je vnímání tanečních komunikačních signálů. Wagnerův (vrtivý, wabble) tanec sběračky je komplexní pohybový a vibrační výkon: tančící dělnice se pohybuje po plástech v charakteristickém vzoru osmičky a při přímé části pohybu vibruje zadečkem vysokou frekvencí (kolem 250–280 Hz), čímž generuje zvukové vlny přenášené jak vzduchem, tak substrátem plástů. Přihlížející dělnice sledují tanec svými Johnstonovými orgány: tykadla přiložená na vibrující plást detekují substrátem přenášené vibrace, tykadla v kontaktu s tančící včelou detekují pohyby jejího těla. Johnstonův orgán dekóduje frekvenci, trvání a intenzitu vibrační fáze tance a přispívá tak k extrakci klíčových informací o vzdálenosti a pravděpodobné produktivitě zdroje potravy.
Letová stabilizace je druhou zásadní funkcí. Při letu vytvářejí vzdušné proudy výchylky tykadel – čím rychleji včela letí, tím silnější jsou vzdušné výchylky. Johnstonův orgán registruje tyto výchylky a jejich frekvenci a odesílá informace do mozkových center pro reflexivní korekci letu – podobně jako gyroskopický systém v letadle. Při experimentálním zablokování nebo poškození tykadel a tím i Johnstonova orgánu létají včely nestabilně a obtížně korigují polohu vůči cíli.
Dalšími funkcemi jsou: detekce zvukových signálů emitovaných královnou (piping – charakteristický tón po vylíhnutí královny signalizující přítomnost soupeřky v matečníku), detekce gravitačních sil (pomoc s orientací v temném úlu, kde směr dolů je určen gravitací a slouží jako referenční osa pro kódování směru v tanci), a vnímání vibrací plástů přenášejících informace o stavu kolonie (alarm signály, startle vibrace při ohrožení). Johnstonův orgán je tak neurobiologickým mezníkem – komplexní multisenzorický orgán integrující mechanické, akustické a gravitační informace do jednoho vstupního kanálu.