Kočovné včelařství je způsob hospodaření se včelstvy, při kterém včelař v průběhu sezóny přemísťuje úly na různá stanoviště za účelem využití postupně nastupujících snůškových zdrojů nebo poskytování opylovacích služeb zemědělským plodinám. Na rozdíl od stacionárního včelaření, kdy včelstva zůstávají po celý rok na jednom místě, kočovné včelařství vyžaduje mobilní úlová zařízení a pečlivé plánování přesunů.
Typickým příkladem kočování je přesun včelstev za kvetoucími porosty řepky, akátu, lesních dřevin nebo pohanky, kdy včelař využívá postupné kvetení rostlin v různých nadmořských výškách či regionech k prodloužení a maximalizaci hlavní snůšky. Přesuny se provádějí zpravidla v nočních nebo brzkých ranních hodinách, kdy jsou včely v klidu, s využitím speciálně upravených přepravních podložek nebo celoúlových přepravníků.
Druhou významnou formou kočovného včelařství je poskytování opylovacích služeb, kdy jsou včelstva pronajímána nebo přemísťována do sadů, na plantáže či do skleníků za účelem zajištění opylení komerčně pěstovaných plodin, jako jsou jabloně, třešně nebo semenné porosty některých zelenin. Tato praxe je rozšířená zejména ve velkoplošném zemědělství.
Z praktického hlediska klade kočovné včelařství vysoké nároky na organizaci, fyzickou zátěž a znalost legislativních požadavků, jako je povinnost hlásit přesuny včelstev veterinární správě z důvodu prevence šíření nákaz. Přináší však možnost výrazně vyššího medného výnosu i dodatečný příjem z opylovacích služeb ve srovnání se stacionárním chovem.
Zajímavostí je, že kočovné včelařství je v některých zemích, například v USA, provozováno v obřím měřítku, kdy jsou tisíce úlů převáženy na velké vzdálenosti napříč státy, aby zajistily opylení rozsáhlých mandlových nebo jiných ovocných sadů – jde o jeden z největších řízených opylovacích systémů na světě.