Kontrola zásob na zimu je jedna z nejdůležitějších podzimních prohlídek v ročním cyklu včelařské péče, při níž včelař ověřuje, zda má každé jeho včelstvo dostatečné množství kvalitních potravních zásob (medu, případně i pylu) k bezpečnému přečkání zimního období až do nástupu první jarní snůšky. Nedostatečné zásoby patří mezi nejčastější příčiny úhynu včelstev během zimy a časného jara, a proto se této kontrole věnuje systematická pozornost obvykle v průběhu srpna a září, tedy po posledním medobraní a před definitivním uzavřením úlů na zimu.
Množství potřebných zásob se odvíjí od síly včelstva, klimatických podmínek dané oblasti a typu použitého úlu, obecně se však pro střední Evropu doporučuje ponechat na zimu přibližně 15 až 20 kilogramů medu (respektive medovocukerného zásobního díla) na jedno silné včelstvo, aby byla pokryta jak samotná zimní spotřeba, tak i zvýšené nároky spojené s časným jarním rozvojem plodování, kdy ještě není v přírodě dostatek snůšky. Nedostatek se doplňuje buď ponecháním medných plástů z produkce, nebo dokrmováním hustým cukerným sirupem či invertovaným cukerným roztokem v období, kdy jsou venkovní teploty ještě dostatečně vysoké na jeho zpracování a zavíčkování včelami.
Kromě celkového množství se při kontrole hodnotí i rozmístění zásob v úlu – zásoby by měly být rozprostřeny tak, aby je zazimovací shluk mohl v průběhu zimy postupně a plynule spotřebovávat bez nutnosti přeskakovat mezi vzdálenými plásty, což by v mrazu mohlo znamenat smrtelné riziko izolovaného chomáče, který ztratí kontakt se zásobami. Důležitá je také kvalita zásob: medovice (medovicový med snesený z lesních stromů) může obsahovat vyšší podíl nestravitelných látek a minerálů, které při zimním trávení bez možnosti prolétu zatěžují trávicí soustavu včel a zvyšují riziko úplavice, a proto se doporučuje medovicové zásoby na zimu z části nahradit cukerným sirupem.
Ověření dostatku zásob se v terénu provádí několika způsoby – od jednoduchého odhadu váhy úlu podnadzvednutím zezadu, přes přesnější zvážení celého úlu na váze, až po vizuální kontrolu zavíčkovaných plástů medu při otevření úlu. Zkušení včelaři si při této příležitosti vedou i evidenci pro jednotlivá stanoviště a včelstva, aby mohli meziročně porovnávat spotřebu a včas identifikovat včelstva se zvýšeným rizikem hladovění.
Praktický význam kontroly zásob je zcela zásadní: hladovění koncem zimy nebo na počátku jara, kdy je plod již rozvinutý a spotřeba prudce stoupá, patří k nejčastějším a přitom nejsnáze předvídatelným příčinám ztráty včelstev. Včasná podzimní kontrola a případné dokrmení proto výrazně snižuje riziko zimních a jarních úhynů a je jedním ze základních pilířů odpovědného a předvídavého vedení včelstev.

