Včely provázejí lidskou kulturu od pradávna a staly se součástí bohaté symboliky, pověr a tradic napříč kulturami. Ve starém Egyptě byly symbolem faraónovy moci a nesmrtelnosti – med byl obětním darem bohům. V řecké mytologii oplývaly včely věšteckým darem a přinášely inspiraci básníkům a prorokům. Nordické ságy spojují med a medovinu s bohy Asgardu.
V evropském vesnickém prostředí přetrvávalo až do 20. století zvyky „oznamování včelám“ – tradice sdělovat včelám důležité rodinné události (smrt, sňatek, narození), aby se nepřestaly starat o dům. Pokud se to opomnělo, věřilo se, že včely zahynou nebo odletí. Tato tradice je doložena v Česku, Německu, Anglii, Francii i Irsku. Básník John Greenleaf Whittier jí věnoval slavnou báseň „Telling the Bees“ (1858).
V české lidové tradici byl med považován za posvátnou potravinu – podával se nemocným, používal při obřadech a svátcích. Voskové svíčky ze včelího vosku osvětlovaly kostely a doprovázely přechody mezi světy (křest, pohřeb). Propolis se léčil záněty a rány. Dnes tyto tradice přežívají v regionálním folklóru, na lidových slavnostech a ve zvycích spojených s církevním rokem.