Lorenzo Langstroth

Lorenzo Lorraine Langstroth (1810–1895), často uváděný také se zkratkou jména jako L. L. Langstroth, byl americký duchovní a včelař, jehož vynález z roku 1852 zásadně a nevratně změnil podobu světového včelařství. Je právem označován za „otce moderního amerického včelařství“.

Langstroth objevil a jako první prakticky využil princip takzvané „včelí mezery“ (bee space) – úzké mezery o velikosti přibližně 6 až 9 milimetrů, kterou včely nezastavují voskem ani propolisem, pokud je zachována mezi jednotlivými plásty a stěnami úlu. Na základě tohoto principu zkonstruoval úl s volně vyjímatelnými dřevěnými rámky, které bylo možné bez poškození díla vytáhnout, prohlédnout a vrátit zpět.

Tento vynález, patentovaný v roce 1852, poprvé umožnil včelařům skutečně řízený a nedestruktivní chov: kontrolu zdravotního stavu plodu, cílenou výměnu matek, snadné dělení včelstev i efektivní sklizeň medu bez nutnosti ničit dílo, jak tomu bylo u dosavadních košnic a nepohyblivých úlů. Rámkový úl Langstrothova typu se s drobnými úpravami stal celosvětově nejrozšířenější konstrukcí úlu dodnes.

Langstroth své poznatky shrnul v knize The Hive and the Honey-Bee (Úl a včela medonosná, 1853), která patří mezi nejvlivnější včelařské publikace všech dob a byla mnohokrát přeložena a vydávána i v dalších zemích.

Zajímavostí je, že Langstroth svůj objev učinil částečně náhodou, když si při experimentování s různými rozestupy v úlu všiml, jak přesně včely reagují na malé odchylky ve vzdálenosti mezi plásty – pozorování, které dodnes nese jeho jméno jako „Langstrothova mezera“.