Loupeživost (anglicky „robbing“) je agresivní chování, při němž včely z jedné rodiny vnikají do cizích úlů a kradou jejich medné zásoby. Přestože se nejedná o nemoc v pravém slova smyslu, je loupeživost jedním z nejvýznamnějších faktorů přenosu nemocí a patogenů mezi rodinami. Masivní přepadení oslabené rodiny může vést k jejímu úplnému vyrabování a zániku.
Příčiny a podmínky výskytu
Loupeživost propuká nejčastěji v době, kdy v přírodě není dostatek nektaru – na konci léta a na podzim. Spouštěčem je přítomnost vůně medu nebo cukrového sirupu vnikající ven z oslabené rodiny. Oslabené rodiny se slabou strážní službou, bezmatková rodina, nebo rodina po nemoci jsou nejzranitelnějšími cíli. Přispívající faktory zahrnují: příliš velký vletový otvor, přikrmování za dne bez zakrytí krmítka, práce s otevřenou pastou nebo sirupem na včelíně.
Přenos nemocí při loupeži
Loupeživé včely přenáší na svém těle a v zásobách veškeré patogeny napadené rodiny: výtrusy Nosema spp., spory moru včelího plodu (Paenibacillus larvae), roztoče Varroa destructor, viry a další patogeny. Loupež je tak jednou z nejrychlejších cest šíření infekčních nemocí v rámci celého včelína nebo sousedních stanovišť. Sanační opatření při moru zahrnují výslovné eliminování rizika loupeže.
Rozpoznání loupeže
Loupež je patrná zvýšeným chaotickým letem před vletem napadeného úlu, bitkami strážkyň s vetřelkyněmi, typickým chaotickým pohybem včel po vnějším povrchu úlu a náhlým úbytkem zásob. Silná loupež přitahuje stovky včel a vypadá jako „roj“ shlukující se u vletového otvoru.
Opatření a prevence
Při zjištění loupeže je nutno okamžitě zmenšit vletový otvor napadeného úlu na minimum (1–2 cm), chvíli pokropit vletový otvor vodou nebo balzámy změnit vůni (kafr, fenykl), a přikrmování na včelíně zastavit. Prevencí je přikrmovat vnitřními krmítky, nerozlévat sirup, pracovat rychle při prohlídkách, a udržovat všechny rodiny silné a plně obsazené. Oslabené nebo bezmatkovké rodiny je třeba neprodleně posílit nebo sloučit.