Matečník je speciálně tvarovaná vosková buňka, v níž se vyvíjí nová matka (královna) včelí rodiny. Na rozdíl od standardních šestihranných buněk dělnic a trubců má matečník charakteristický tvar – svislou, žaludovitou nebo hruškovitou podobu se žebrovaným povrchem, orientovanou vždy svisle ústím dolů. Přítomnost a typ matečníků je důležitým diagnostickým nástrojem pro včelaře: informuje o záměrech rodiny a zdravotním stavu matky.
Typy matečníků
Rojové matečníky jsou budovány na dolním nebo bočním okraji plástů jako příprava na rojení; bývá jich 10–20 nebo více. Záchranné (záchranářské) matečníky vznikají nouzově po ztrátě matky přeměnou dělničích buněk s mladými larvami do 3 dnů věku; jsou nepravidelně rozmístěny na plochách plástů s plodem, bývá jich méně a jsou zpravidla méně kvalitní. Tiché matečníky vznikají jako přirozená výměna stárnoucí matky bez rojení; typicky jen 1–2, skryté na pláství, rodina o nich „tiše“ rozhoduje.
Vývoj matky v matečníku
Vajíčko nebo malá larva je po uložení do matečníkové buňky intenzivně krmena výhradně mateří kašičkou (na rozdíl od dělnic, krmených po 3 dnech méně hodnotnou stravou). Mateří kašička jako jediný zdroj potravy v celém larválním stádiu způsobuje diferenciaci – larva se vyvine v matku, ne v dělnici. Celý vývojový cyklus matky trvá 16 dní (od vajíčka po vylíhnutí).
Praktické využití matečníků
Včelaři využívají matečníky při umělém výchovnictví matek: přenáší mladé larvy do umělých matečníkových misek (grafting), ze kterých jsou pak matky vypěstovány v chovných rodích. Kontrola matečníků při prohlídkách informuje o zdraví a záměrech rodiny a umožňuje včelaři zasáhnout včas (při ojení odebrat matečníky, při záchraně ponechat nebo přidat záchranný matečník z jiné rodiny).