Med je přírodní, hustá a sladká látka, kterou vyrábějí včely medonosné zpracováním nektaru rostlin nebo medovice (sladkých výměšků mšic a dalšího hmyzu na rostlinách) a kterou ukládají do voskových buněk plástu jako trvanlivou energetickou zásobu pro celé včelstvo, zejména na období nedostatku přirozené snůšky a na zimu. Pro člověka je med zároveň jedním z nejstarších a nejvýznamnějších přírodních produktů využívaných jako potravina i jako tradiční přírodní prostředek.
Zpracování suroviny na med probíhá ve dvou hlavních krocích. Nejprve sběračky přenášejí nasátý nektar nebo medovici v medném váčku zpět do úlu, kde jej předávají úlovým včelám formou trofolaxe – při tomto opakovaném předávání se do tekutiny postupně přidávají enzymy (především invertáza), které štěpí složitější cukry na jednodušší glukózu a fruktózu. Poté je polotovar rozprostřen do tenké vrstvy v buňkách plástu a intenzivním vějířováním zbaven přebytečné vody, dokud jeho vlhkost neklesne na bezpečných přibližně 17 až 18 procent, po čemž je buňka zavíčkována.
Podle zdroje suroviny se med dělí do dvou hlavních skupin – květový (nektarový) med pocházející z nektaru květů rostlin a medovicový med vznikající zpracováním sladkých výměšků hmyzu žijícího na listech a jehličí stromů. V rámci květového medu se dále rozlišují jednodruhové medy podle převažující rostliny (například akátový, lipový nebo řepkový) a smíšené medy pocházející z více zdrojů snůšky během jednoho období.
Chemicky je med směsí především jednoduchých cukrů (glukózy a fruktózy, dohromady tvořících přes sedmdesát procent hmotnosti), vody, drobného množství bílkovin, enzymů, organických kyselin, minerálních látek a pylových zrn, jejichž zastoupení určuje botanický i zeměpisný původ konkrétního medu. Právě kombinace nízké vlhkosti, kyselého prostředí a přítomnosti přírodních antibakteriálních látek (včetně peroxidu vodíku vznikajícího enzymatickou činností) dělá ze zralého medu prakticky neomezeně trvanlivou potravinu.
Pro včelaře je med hlavním hospodářským produktem chovu – jeho množství, kvalita a botanický původ určují jak výnosnost dané sezóny, tak tržní hodnotu produkce. Zároveň platí, že přiměřené množství medu musí vždy zůstat i samotnému včelstvu jako zimní zásoba, protože nadměrné odebrání medu bez odpovídající náhrady (dokrmením) ohrožuje přežití kolonie během chladného období.

