Medomet je odstředivé zařízení, které umožňuje vytáčet med z odvíčkovaných plástů beze zbytku vlastního voskového díla, jež zůstává vcelku a lze je po opětovném naplnění opět vrátit do úlu. Princip medometu spočívá ve využití odstředivé síly – rychle rotující plásty jsou touto silou tlačeny ke stěnám bubnu, med z otevřených buněk vytéká ven na stěny nádoby a stéká dolů, zatímco samotný vosk plástu zůstává neporušený.
Podle způsobu uspořádání plástů uvnitř bubnu se rozlišují dva základní typy medometů. Tangenciální medomet umísťuje plásty rovnoběžně se stěnou bubnu, takže se vytáčí vždy jen jedna strana plástu a je nutné jej v polovině procesu otočit; radiální medomet naopak orientuje plásty jako paprsky od středu k obvodu, díky čemuž se obě strany plástu vytáčejí současně, což je rychlejší a šetrnější zejména u těžších, plně naplněných rámků.
Podle pohonu se medomety dělí na ruční, poháněné klikou přes ozubené nebo řemenové převody, a motorové (elektrické), u nichž lze rychlost otáčení plynule regulovat. Motorové medomety umožňují postupné zrychlování, což je důležité zejména u nových nebo méně pevných plástů – příliš rychlá rotace hned od začátku by mohla křehčí dílo poškodit odstředivou silou dřív, než se uvolní většina medu.
Velikost medometu, tedy počet rámků, které pojme najednou, se volí podle rozsahu chovu – drobní včelaři s několika málo včelstvy si vystačí s malým, ručním medometem na dva až čtyři rámky, zatímco provozy s desítkami až stovkami včelstev využívají velkokapacitní motorové medomety pojímající současně dvacet i více rámků, často v kombinaci s automatizovanou odvíčkovací linkou.
Pro praktické zpracování medu je medomet centrálním zařízením celého medobraní – umožňuje šetrné, hygienické a poměrně rychlé oddělení medu od plástů, aniž by bylo nutné dílo ničit, jak by tomu bylo u starších metod lisování nebo tavení celého plástu. Díky tomu lze prázdné, nepoškozené plásty vrátit včelstvu k opětovnému naplnění, což šetří jak čas včel při stavbě nového díla, tak celkové náklady na vosk a mezistěny.