Medovicový med, v běžné mluvě často označovaný jako lesní med, vzniká na rozdíl od medu květového z jiné suroviny, než je nektar rostlinných květů. Jeho základem je medovice, sladká, na cukry bohatá tekutina, kterou na povrch listů a jehličí stromů vylučuje hmyz sající rostlinnou míz, především mšice a mery. Včely tuto medovici sbírají a v úlu ji stejně jako nektar zpracovávají enzymatickou činností a odpařováním na hotový med.
Medovicový med se od květového výrazně liší chemickým složením i smyslovými vlastnostmi. Obsahuje vyšší podíl složitějších cukrů a minerálních látek, díky čemuž má tmavší, často až tmavě hnědou až zelenavou barvu, výraznější, méně sladkou a lehce nahořklou chuť a bohatší, aromatičtější vůni. Vyznačuje se také vyšší elektrickou vodivostí, což je jeden z parametrů, podle nichž se medovicový med v laboratořích odlišuje od medu květového. Typicky krystalizuje pomaleji než většina květových medů a některé druhy zůstávají tekuté i po mnoha měsících skladování.
Nejznámějšími zástupci medovicového medu v českých podmínkách jsou med jehličnatý, sbíraný především z lesních mer na smrku a jedli, a med listnáčový, pocházející z mšic na dubu, lípě nebo javoru. Kvalita a množství medovicového medu je silně závislá na počasí a na populační dynamice producentů medovice, takže výnosy z roku na rok značně kolísají, což lesní med činí méně předvídatelnou, ale o to ceněnější surovinou.