Medvěd hnědý (Ursus arctos) patří ve svém areálu výskytu k nejvýznamnějším predátorům včelínů. V České republice je výskyt medvěda ojediněly a soustředěn především na severní Moravu (Beskydy a okolí) a Šumavu, kde medvědi přicházejí ze sousedních slovenských a polských populací nebo slovensko-moravského pohraničí. Přestože jde o relativně vzácný jev, škody způsobené medvědem bývají katastrofální – zvíře dokáže za jednu noc zničit celý včelín.
Způsob poškozování
Medvěd se zajímá o med, larvy a zásoby pylu jako výživný zdroj energie, který mu pomáhá budovat tukové rezervy před zimním spánkem. Při útoku na úl medvěd rozbije nebo roztrhne celou konstrukci, vyhrabuje plásty, konzumuje zásoby i plod a zanechává za sebou trosky. Jeden medvěd dokáže v jediné noci zničit 5–10 i více úlů. Cílené opakované nájezdy jsou typické – medvěd si pamatuje polohu včelína a vrací se, dokud je potrava dostupná.
Prevence – elektrický ohradník
Jedinou spolehlivou ochranou je elektrický ohradník s dostatečným výkonem. Pro ochranu před medvědem jsou nezbytné dvě nebo tři linie drátu ve výšce přibližně 20, 50 a 80–100 cm od země; vodiče musejí být pod napětím 5–10 kV a agregát musí mít záložní napájení (baterie, solární panel). Pravidelná kontrola vegetace pod dráty (zkrat způsobuje tráva) je nutná. Ohradník musí být instalován dříve, než medvěd poprvé navštíví včelín – po prvním přístupu si zvíře pamatuje cíl a překonává i nedokonalé zábrany.
Legislativa a náhrady škod
Medvěd hnědý je v ČR přísně chráněn zákonem č. 114/1992 Sb. Škody způsobené chráněnými živočichy stát hradí dle zákona č. 115/2000 Sb. o náhradách škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy. Podmínkou výplaty náhrady je splnění preventivních opatření (instalace elektrického ohradníku), řádné nahlášení škody Agentuře ochrany přírody a krajiny ČR a zdokumentování rozsahu škod. Včelaři v oblastech výskytu medvěda by měli preventivně instalovat ohradník dříve, než ke škodě dojde, jinak na náhradu nemusejí dosáhnout.
Psychologický a ekologický aspekt
Přítomnost medvěda v krajině je pro místní včelaře psychicky i ekonomicky náročná situace. Zároveň jde o výsledek úspěšné ochrany přírody a návratu velkých šelem do střední Evropy. Koexistence včelařství a chráněné megafauny vyžaduje systémová řešení na úrovni státu (dotace na ochranné prostředky, funkční náhradová řízení) i místní komunikaci mezi ochranáři, farmáři a včelaři.