Mravenci – zejména mravenec černý (Lasius niger), mravenec žlutý (Lasius flavus) a mravenec lesní (Formica rufa) – mohou za určitých podmínek způsobovat problémy ve včelínech, ačkoliv jejich vliv bývá v porovnání s varroózou nebo pesticidy podceňovaný. Stávají se skutečným problémem zejména tehdy, pokud si vybudují hnízdo přímo v úlu nebo v jeho bezprostřední blízkosti.
Způsoby poškozování
Mravenci se zajímají o včelí zásoby medu a cukrový sirup aplikovaný jako přikrmování. Menší druhy (zejm. Lasius niger) dokáží pronikat přes vletový otvor a krást zásoby nebo obtěžovat včely. Při hnízděníí přímo v úlu (v prostoru pod plásty nebo ve stěnách) mravenci produkují kyselinu mravenčí, narušují tepelný komfort a rušivě působí na klid rodiny. Silná mravenčí kolonie může způsobit stres vedoucí k opuštění úlu roji nebo oslabení rodiny.
Hnízdění v úlu a pod ním
Mravenci si rádi staví hnízda ve starých dřevěných úlech s poškozenými spoji, pod víkem úlu nebo v mezeře mezi spodní deskou a stojanem. Hnízdo může být rozsáhlé a jeho odhalení při otevírání úlu ohrožuje včelaře i včely výronem kyseliny mravenčí. Mravenci v teplých dnech vyvážejí kukly na zahřátí, čímž zanáší vletový otvor nebo okolí úlu.
Preventivní opatření
Nejúčinnějším opatřením je instalace stojanů s miskami naplněnými olejem nebo vodou (tzv. „naftové nohy“) – mravenci nedokáží přebrodit olejovou hladinu. Komerčně dostupné jsou i kluzké plastové či kovové stojany nebo lepivé manžety montované na nohy stojanu. Pravidelná kontrola spodní desky a oprava dřevěných spár zabraňuje hnízdění. Okolí včelína lze udržovat bez vysoké vegetace, která slouží mravencům jako most k úlům.
Chemická regulace
Použití insekticidů v blízkosti úlů je nevhodné pro riziko kontaminace včel a zásobní plochy. V případě výskytu přímého hnízdění je preferováno mechanické odstranění hnízda a fyzické zábrany. Přípravky na bázi kieselsäure (křemelina) mohou být aplikovány na přístupové cesty mravenců bez rizika pro včely, pokud se neaplikují dovnitř úlu.