Neonikotinoidy jsou skupina systémových insekticidů odvozených chemicky od nikotinu, které se od devadesátých let dvacátého století rozšířily jako jedny z nejpoužívanějších přípravků na ochranu rostlin proti sacím a žravým škůdcům. Systémové působení znamená, že se látka po aplikaci na osivo nebo postřikem vstřebá do celé rostliny včetně pylu a nektaru, což ji činí účinnou proti škůdcům, ale zároveň problematickou pro opylovače.
Výzkumy opakovaně prokázaly, že i nízké, subletální dávky neonikotinoidů negativně ovlivňují orientační schopnosti, paměť a komunikační chování včel, oslabují jejich imunitní systém a mohou snižovat plodnost matek, aniž by včelu přímo usmrtily. Vyšší dávky, ke kterým může dojít například při nesprávné aplikaci postřiku během kvetení, pak způsobují přímou akutní otravu a hromadné úhyny včelstev.
V reakci na tato zjištění zavedla Evropská unie od roku 2018 zákaz venkovního použití tří nejrozšířenějších neonikotinoidů, klothianidinu, imidaklopridu a thiamethoxamu, které lze nadále používat pouze ve skleníkových podmínkách. Přesto zůstává téma neonikotinoidů předmětem pokračujících vědeckých i politických debat o rovnováze mezi ochranou zemědělských plodin a ochranou opylovačů.