Opylování je přenos pylu z tyčinek (anthéry) jednoho květu na bliznu (stigma) jiného nebo téhož květu téhož druhu rostliny, čímž umožňuje oplodnění a vznik semen a plodů. Pro naprostou většinu kvetoucích rostlin je opylování klíčovým reprodukčním procesem; asi 80 % světových krytosemenných rostlin závisí alespoň částečně na opylování živočichy – zejm. hmyzem.
Typy opylování
Rozlišujeme opylování hmyzem (entomogamie) – nejrozšířenější; zprostředkují ho včely, čmeláci, motýli, mouchy, brouci a další; opylování větrem (anemogamie) – typické pro trávy, obilniny, duby, břízy a borovice – rostliny produkují obrovské množství lehkého, suchého pylu; opylování vodou (hydrogamie) – vzácné, typické pro vodní rostliny; opylování ptáky (ornitogamie) – v tropech; opylování netopýry (chiropterogamie) – v subtropech. V mírném klimatu ČR dominuje entomogamie s největším podílem včely medonosné.
Ekonomická hodnota opylování
Opylování hmyzem má obrovský ekonomický přínos – odhadovaná globální hodnota služby opylování pro zemědělství přesahuje 150 miliard EUR ročně. V ČR závisí na opylování hmyzem například jablka, hrušky, třešně, višně, švestky, borůvky, maliny, jahody, řepka, slunečnice, jetel nebo vojtěška. Bez dostatku opylovačů by výnosy těchto plodin dramaticky klesly nebo by produkce bez ručního opylování nebyla ekonomicky rentabilní.
Opylovači a jejich ohrožení
Vedle včely medonosné jsou důležitými opylovači čmeláci (Bombus spp.), samotářské včely (Andrena, Osmia, Halictus a další, v ČR přes 700 druhů), pestřenky (Syrphidae), motýli a někteří brouci. Tato diverzita opylovačů je ohrožena: ztrátou habitatu (zánik mezí, luk, květnatých pastvin), intenzivní zemědělstvím (herbicidy, insekticidy), globálním oteplováním a šířením invazních druhů. Pokles volně žijících opylovačů přenáší stále větší tíhu opylování na komerčně chovanou včelu medonosnou.
Včela medonosná jako opylovač
Včela medonosná je díky své početnosti, věrnosti druhu (flórní věrnost) a aktivní komunikaci o zdrojích (taneční jazyk) nejúčinnějším komerčním opylovačem. Pro opylování intenzivních kultur (mandloně, jabloně, řepka) jsou úly přemísťovány na dobu kvetení přímo ke kulturám. Přes svůj přínos není včela medonosná náhradou za divoké opylovače – některé druhy rostlin (rajče, borůvka) jsou lépe opoylávány bzučivou vibrací čmeláků (buzzopylení), které včela medonosná neprovádí.