Orientační let je krátký, charakteristický let mladé včely, při němž si poprvé zapamatovává polohu vlastního úlu a jeho okolí. Odehrává se obvykle mezi sedmým a desátým dnem věku dělnice, tedy krátce předtím, než se z ní stane plnohodnotná létavka vylétající za potravou do vzdálenější krajiny.
Při orientačním letu včela nejprve krouží těsně před česnem, přičemž hlavu natáčí směrem k úlu a postupně se vzdaluje ve stále širších obloucích. Tímto způsobem si vizuálně zaznamenává charakteristické orientační body – tvar a barvu úlu, okolní vegetaci, směr slunce a další krajinné prvky, které jí později umožní bezpečně najít cestu domů i z větší vzdálenosti.
Orientační lety probíhají typicky v teplém, slunečném a bezvětrném počasí, kdy je před úlem najednou vidět nezvykle mnoho poletujících mladých včel – tento jev bývá začínajícími včelaři někdy mylně považován za rojení nebo za projev agresivity. Ve skutečnosti jde o zcela neškodné a nutné chování, bez něhož by se létavky po prvním delším letu za potravou nedokázaly vrátit zpět do svého úlu.
Schopnost přesné orientace je pro včelu klíčová i proto, že se v krajině spoléhá na kombinaci vizuální paměti, polarizovaného světla oblohy a vnitřních „hodin“, které jí pomáhají korigovat směr letu podle postavení slunce v průběhu dne. Přesun úlu na jiné místo v rámci stejného stanoviště o více než několik desítek centimetrů může narušit takto naučenou orientaci a způsobit, že se vracející se včely dočasně shromažďují na původním místě úlu.
Pro včelaře má znalost orientačních letů praktický význam především při manipulaci se včelstvy – přesouvá-li se úl na nové stanoviště vzdálenější než několik metrů, je vhodné tak učinit až po soumraku nebo včelstvo na několik dní uzavřít, aby si včely musely vytvořit orientaci znovu. Naopak drobný posun v rámci téhož místa žádný problém nezpůsobuje, protože včely si polohu úlu po několika dnech přeorientují samy.