Ovocné stromy – jabloně (Malus domestica), hrušně (Pyrus communis), třešně (Prunus avium), višně (Prunus cerasus), švestky (Prunus domestica), meruňky (Prunus armeniaca), broskve (Prunus persica) a další ovocné druhy rodu Prunus – tvoří důležitou a historicky tradiční součást jarní pastvy pro včely. Ovocné sady v době kvetení jsou vyhledávanou pastevní plochou a zároveň závisí na opylení hmyzem pro přiměřenou produkci plodů.
Kvetení a medonosnost
Ovocné stromy kvetou brzy na jaře: meruňky a broskve v březnu až dubnu, třešně v dubnu, jabloně a hrušně v dubnu až květnu. Kvetení bývá krátké (7–14 dní) a silně závislé na počasí – pozdní mrazy mohou zničit celé kvetení nebo výrazně omezit dobu kvetení. Nektar je bohatý na cukry (30–60 %), dostupný i za chladnějšího počasí. Vydatnost snůšky je v sadech střední; za příznivého jara je sad s jabloněmi zdrojem 0,5–2 kg medu denně na rodinu. Pyl z ovocných stromů je pylodárně střední, ale pro jarní plod velmi důležitý.
Vzájemný přínos včelařství a ovocnářství
Opylení ovocných stromů hmyzem je podmínkou plnohodnotné úrody. Jabloně a hrušně jsou cizosprašné – potřebují pyl z jiné odrůdy; k přenosu pylu je nezbytný hmyz. Vědecké studie ukazují, že přítomnost úlů ve sadu zvyšuje výnosy jablek o 20–50 % a zlepšuje jejich tvar a velikost. Přínos včelstev do sadů během kvetení je proto oboustranně výhodná spolupráce – včelař obdrží sezónní pastevní přínos a sadař lepší opylení. Riziko pesticidního ošetření v době kvetení je pro tuto formu spolupráce klíčovým omezením.
Ovocný sad jako pastevní mozaika
Tradiční extenzivní ovocné sady (louky s rozptýlenými stromy různých druhů a odrůd) jsou z pohledu biodiverzity a pastvy opylovačů mimořádně cenné. Nerozeté trávy a luční byliny pod stromy kvétají souběžně s ovocnými stromy, čímž nabízejí pestrou směs pastevních zdrojů pro různé druhy hmyzu. Zánik tradičních zahrad a sadů je jedním z faktorů úbytku opylovačů v kulturní krajině.