Panhavní včelstvo

Panhavní včelstvo je označení pro včelstvo, které dlouhodobě přišlo o matku a nemělo možnost si vychovat novou – typicky proto, že v době ztráty matky nemělo k dispozici dostatečně mladé larvy vhodné k přelarvení na matečník. Bez matky a jejích feromonů se po několika týdnech u části dělnic aktivují jinak potlačené vaječníky a ty začnou klást vajíčka.

Protože se dělnice nikdy nepáří s trubci, jsou všechna jejich vajíčka neoplozená. Z neoplozených vajíček se u včel líhnou vždy jen trubci (partenogeneze) – panhavní včelstvo tedy postupně produkuje čistě trubčí plod, a to i v běžných dělnických buňkách, kde na trubce nestačí velikost, takže víčka plodu vystupují nad rámek plástu do charakteristických vypouklých „kloboučků“.

Za normální situace matka svými feromony (zejména mateří látkou) potlačuje vývoj vaječníků u všech dělnic. Jakmile matka ze včelstva na delší dobu zmizí, feromonální tlak klesá a u více dělnic současně dochází k částečné aktivaci vaječníků – proto bývá v jedné buňce často nakladeno více vajíček najednou a vajíčka se objevují i na stěnách buněk místo na jejich dně, kam je klade matka.

Pro včelaře je panhavní včelstvo jedním z nejobtížnějších stavů k řešení. Včely si na nepřítomnost feromonů matky „zvyknou“ a novou matku ani zralý matečník zpravidla nepřijmou – matku obklíčí a usmrtí. Nejspolehlivější záchrana je spojení panhavního včelstva se silným, zdravým včelstvem přes noviny, případně vysypání včel z úlu v dostatečné vzdálenosti od stanoviště (mladší létavky se vrátí a přidají k jiným včelstvům, zbytek zaniká) a následné přidání rámků s otevřeným plodem z jiného včelstva, které dočasně obnoví feromonální rovnováhu.

Biologicky má tento jev smysl – i zanikající včelstvo má díky trubčímu potomstvu poslední šanci předat část svých genů dál, pokud se trubci stihnou spářit s matkami z jiných včelstev. V jednom panhavním včelstvu může klást současně 10 až 20 dělnic, což vysvětluje charakteristický „kropenatý“ vzhled plodu s vajíčky různého stáří na malé ploše.