Podběl lékařský (Tussilago farfara) je vytrvalá bylina z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae), která kvete jako jedna z úplně prvních bylin – v únoru až dubnu, ještě před rozvinutím listů. Pro včelaře je podběl cenným časně jarním zdrojem pylu, který pomáhá nastartovat jarní rozvoj včelstev v době, kdy jiné medonosné rostliny ještě nekvetou.
Kvetení a medonosnost
Podběl kvete již v únoru až dubnu, typicky na slunných jihozápadních svazích, úhorech, okrajích silnic a v blízkosti vodních toků, kde má rád vlhčí nebo narušenou půdu. Zlatožluté úbory se otevírají za slunečného počasí, jakmile teplota přesáhne přibližně 8–10 °C. Nektar je přítomen, avšak podběl je primárně pylodárnou rostlinou pro včely – jasně oranžový pyl je intenzivně sbírán a přinášen do úlu při prvních teplých jarních dnech. Zásoby pylu jsou pro jarní výchovu plodu nepostradatelné.
Ekologický přínos a rozšíření
Podběl je pionýrskou rostlinou obsazující narušená stanoviště – jílovité svahy, stavební deponie, okraje cest. Díky svému ekologickému přizpůsobení je v krajině poměrně hojný. Jako jeden z prvních rostlin kvetoucích po zimě je mimořádně cenný nejen pro včely, ale pro čmeláky (zejm. brzy vylétávající druhy jako čmelák zemní a čmelák luční), pestřenky a první motýly. Kde roste hojně, tvoří rozsáhlé zlaté koberce, které jsou vítaným přirozeným zdrojem první jarní pastvy.
Využití v lidovém léčitelství
Podběl má bohatou tradici v bylinkářství – listy a květy se používaly při léčbě kašle, bronchitidy a zánětu sliznic (odtud latinský název Tussilago, od tussis – kašel). Moderní herbalistika je opatrnější: podběl obsahuje pyrrolizidinové alkaloidy (PAs) v malém množství, které mohou být hepatotoxické při nadměrné konzumaci; je proto zařazen do skupiny bylin doporučených s opatrností. Med z podbělu je vzácný a jako monoflórní prakticky neexistuje – podběl přispívá do jarního smíšeného medu.