Přijímání matky je proces, při němž včelí rodina akceptuje novou, cizí matku (náhradní nebo šlechtitelskou) jako svoji královnu. Jde o jeden z nejnáročnějších a nejrizikovějších zásahů v hospodaření – včely mohou novou matku odmítnout, napadnout a zabít (tzv. „stočení matky“), zejm. pokud není přijímání provedeno správně a za vhodných podmínek.
Faktory ovlivňující přijímání
Klíčovými faktory jsou: bezmatkovost rodiny (rodina bez matky přijímá novou matku ochotněji), doba bezmatkovosti (optimálně 1–24 hodin; příliš dlouhá bezmatkovost způsobuje vznik záchranných matečníků a pokles ochoty přijmout cizí matku), věk matky (mladé neozkoušené matky jsou přijímány snáze než staré), přítomnost matečníků (nutno odstranit před přidáváním matky), genetická příbuznost (matky stejného nebo příbuzného ekotypu jsou přijímány lépe) a přísun potravy (rodiny v době snůšky přijímají matky lépe).
Metody přijímání matky
Klecování – nejbezpečnější metoda: matka je uzavřena do speciální klece (tzv. „sladká klec“ nebo Push-In klec) s cukrovým těstíčkem v zástrčce; včely se s matkou postupně seznámí zvenku a sama si „prokousají“ cestu ven za 2–5 dní. Přímé přidání – rizikové, vhodné jen pro velmi bezmatkovné rodiny bez záchranných matečníků nebo při přidání matky na rámku, kde přebývá. Přidání v oddělku – nejbezpečnější je přidat matku do malé skupiny mladých, neletých včel (odkld) bez zkušenosti s jinou matkou.
Kontrola přijímání
Po přidání matky se kontroluje přijetí 48–72 hodin po uvolnění z klece: hledáme přítomnost čerstvých vajíček nebo mladých larev jako důkaz kladení. Matku samotnou nehledáme, abychom co nejméně rušili rodinu v citlivé fázi přijímání.