Propolis, česky nazývaný také včelí tmel nebo klih, je pryskyřičná, lepkavá látka tmavě hnědé až téměř černé barvy, kterou si včely samy nevytvářejí, ale sbírají a dále zpracovávají z pryskyřičných výtoků pupenů a kůry stromů, především topolů, bříz, jehličnanů a kaštanů. Sesbíranou pryskyřici včely v úlu smísí s malým množstvím vosku, pylu a vlastních slinných enzymů, čímž vznikne konečná, značně tvárná a lepivá hmota s výraznými antimikrobiálními vlastnostmi.
Ve včelstvu plní propolis několik důležitých funkcí: včely jím utěsňují drobné škvíry a netěsnosti v úlu, aby omezily průvan a udržely stabilní mikroklima, zpevňují jím konstrukci plástů a rámků a zužují jím vletový otvor, čímž si zároveň usnadňují jeho obranu proti predátorům. Zvlášť pozoruhodné je využití propolisu k tzv. mumifikaci cizích těles, například uhynulých hlodavců nebo velkého hmyzu, kteří se dostanou do úlu a které včely nedokážou pro jejich velikost vynést ven – takové tělo obalí vrstvou propolisu, čímž zabrání jeho rozkladu a šíření infekce v úlu.
Díky vysokému obsahu flavonoidů, fenolických kyselin a dalších bioaktivních látek je propolis dlouhodobě předmětem zájmu lidového léčitelství i moderního farmaceutického výzkumu pro své antibakteriální, protiplísňové, protizánětlivé a antioxidační účinky. V praxi se využívá ve formě tinktur, past, spreje na hrdlo nebo jako přísada v kosmetice, přičemž jeho přesné složení a účinnost se výrazně liší podle botanického a geografického původu sesbírané pryskyřice.