Rektální váček (rectum, rektální ampulla) je posledním oddílem trávicí trubice medonosné včely, umístěným v zadní části zadečku těsně před análním otvorem. Je to silnostěnný, mimořádně elastický orgán schopný pojmout velký objem tuhého nebo polotuhého obsahu. Medonosná včela je svou schopností zadržovat výkaly po extrémně dlouhé době zcela výjimečná mezi hmyzem a tato vlastnost je klíčová pro přežití celé kolonie v zimním období.
Anatomicky navazuje rektum na ileum (zadní střevo) přes ileo-rektální sfinkter. Stěna rektálního váčku je obklopena silnou vrstvou longitudinálních (podélných) a cirkulárních (kruhových) svalů umožňujících aktivní a koordinované vyprazdňování. Vnitřní vrstva rektálního epitelu tvoří šest výrazných podélných záhybů, tzv. rektální papily (rectal pads nebo rectal glands). Tyto papily jsou funkčně analogické sběrnému tubulu ledvin u obratlovců: aktivně resorbují vodu, draslíkové ionty (K⁺) a další cenné látky z obsahu zpět do hemolymfy, čímž minimalizují ztráty tekutin a živin.
Schopnost zadržovat výkaly po celou dobu zimního klidového stavu (4–5 měsíců v podmínkách středoevropské zimy) je pro přežití kolonie absolutně kritická. Včely nemohou v zimě (pod přibližně 10 °C) vylétnout a vyprázdnit se mimo úl. Rektální váček se postupně plní a na konci zimy může tvořit dominantní část objemu zadečku – rektum se roztáhne natolik, že je zřetelně viditelné jako nafouklý segment zadečku. Kapacita rektálního váčku dospělé dělnice je přibližně 25–40 mg výkalů, přičemž průměrná hmotnost prázdné dělnice je 90–100 mg.
Stabilita obsahu rektálního váčku je zajišťována biochemicky: přítomnost kyseliny citronové, kyseliny mléčné a fenolových kyselin vytváří kyselé a antimikrobiální prostředí, které brání hnilobným procesům a rozkladu po celé zimní období. Rovněž střevní mikrobiom (zejm. Lactobacillus spp.) produkuje kyselé metabolity přispívající k konzervaci obsahu. Tato „chemická konzervace“ umožňuje, že obsah rektálního váčku po celé zimní měsíce nekvasí a nevytváří plyny, které by mohly poškodit buňky epitelu.
Problémy s přeplněním rektálního váčku nastávají při prodloužené zimě bez přelétu (tzv. přelet = první jarní výlet, kdy včely hromadně vylétnou a vyprázdní se mimo úl), při nosematóze (infekce střevním parazitem Nosema ceranae nebo N. apis poškozující epitel středního a zadního střeva a způsobující průjem) nebo při zimování na nekvalitních zásobách. Medovicový med (med ze sladivých výměšků mšic a červců) obsahuje velké množství nestravitelných oligosacharidů (melecitrosa, erlose), které fermentují v rektálním váčku a způsobují přeplnění, průjem a úhyn včel – proto včelaři med z medovice jako zimní zásobu pro včely vylučují a nahrazují ho sacharózovým sirupem.
Jarní přelet je jednou z nejdůležitějších událostí včelařského roku. Při prvním teplém dni (minimálně 10–12 °C) vylétají dělnice hromadně a vyprazdňují se, přičemž jejich výkaly jsou jasně viditelné jako žlutohnědé kapky na okolní vegetaci, budovách nebo sněhu. Včelař sleduje průběh přeletu jako indikátor zdravotního stavu zimujícího včelstva: rovnoměrný hromadný přelet signalizuje zdravou kolonii, slabý nebo žádný přelet může naznačovat ztráty nebo nemoc.