Rezistence Varroy vůči akaricidům (odpor roztoče Varroa destructor vůči látkám používaným k jeho hubení) je jeden z nejzávažnějších dlouhodobých problémů moderního včelařství. Přestože syntetická akaricidní léčba umožnila po zavedení Varroy do Evropy přežití včelstev, opakované a nevhodné používání stejných účinných látek vede k selekci rezistentních populací roztočů, které na léčbu nereagují.
Mechanismy rezistence
Rezistence vzniká mutacemi v cílových místech účinku akaricidů. U pyretroidů (fluvalinat, flumetrин) je nejčastější mechanismus bodová mutace v genu pro sodíkový kanál (kdr mutace – knockdown resistance), která snižuje afinitu účinné látky k cílovému proteinu. U organofosforátů (coumafos) hrají roli mutace enzymu acetylcholinesterázy nebo zvýšená produkce detoxifikačních enzymů. U amitrázy (amidine) jsou mechanismy rezistence méně prozkoumány, avšak snížená účinnost po opakovaném použití byla zaznamenána v řadě evropských zemí.
Epidemiologie rezistence v Evropě
Rezistence na tau-fluvalinate a coumafos je v Evropě dobře dokumentována – v některých regionech (Španělsko, Itálie, střední Evropa) je účinnost těchto přípravků výrazně snížena. Rezistence na amitrazu je hlášena méně často, avšak výskyt byl potvrzen v USA a ojedinělé případy i v Evropě. Monitoring rezistence pomocí bioasayů (sledování mortality roztočů při standardní expozici akaricidu) je prováděn v rámci výzkumných programů.
Praktické dopady na včelaře
Včelař pozná rozvíjející se rezistenci tak, že po standardní léčbě zůstává v rodině neúměrně vysoký počet roztočů – monitorovací přirozeným opadem nebo alkoholovým testem ukazuje nedostatečný pokles populace. Průběžné střídání přípravků s různými mechanismy účinku (rotace akaricidů) je základní strategií prevence rezistence.
Strategie boje s rezistencí
Klíčovými opatřeními jsou: rotace akaricidů (organické kyseliny – kyselina šťavelová, mravenčí, thymol – střídáme se syntetickými přípravky); přesné dodržování dávkování a doby působení; kombinování chemické léčby s biotechnickými metodami (odstraňování plodu pro přerušení reprodukčního cyklu Varroy); monitoring účinnosti léčby; a selekce včel s přirozenou odolností vůči Varroe (VSH linie).
Organické kyseliny jako alternativa
Kyselina šťavelová a kyselina mravenčí jsou přírodní látky, u nichž rezistence u Varroy dosud nebyla prokázána nebo je vzácná. Proto jsou klíčovou součástí rotačních strategií a jsou povoleny i v ekologickém včelařství. Správná aplikace (teplota vzduchu, bezplodé rodiny pro šťavelovou kyselinu) je podmínkou jejich účinnosti.