Sekundární roj, lidově nazývaný také poroj nebo druhák, je druhé (případně i další, tzv. terciární) vyrojení, k němuž dochází z téhož mateřského včelstva krátce po odletu prvního (primárního) roje se starou matkou. Zatímco primární roj odlétá zpravidla ještě před vylíhnutím první mladé matky z matečníku, poroj vylétá již s pannou matkou (případně i s více pannami zároveň), a to obvykle osmý až devátý den po odletu primárního roje, tedy krátce po vylíhnutí první mladé matky z matečníku.
Příčinou vzniku poroje je přetrvávající rojová nálada mateřského včelstva – pokud po odletu prvního roje zůstane v úlu ještě dostatek včel a několik zralých matečníků, včelstvo se namísto tichého vystřídání matky (viz tichá výměna matky) rozhodne vyrojit znovu. Na rozdíl od primárního roje, kde se první vylíhlá matka obvykle utká s ostatními pannami v matečnících a soky usmrtí žihadlem, u poroje včely naopak zabraňují matce zaútočit na zbylé matečníky a naopak ji „vyženou“ ven i s částí včelstva dříve, než stihne soupeřky zlikvidovat.
Poroj bývá zpravidla podstatně menší a slabší než primární roj, protože z mateřského včelstva odchází již jen zlomek zbylých včel, přičemž jeho velikost se dále snižuje, pokud dojde i k dalšímu, terciárnímu vyrojení. Menší velikost a nezkušenost mladé, dosud nespářené matky činí poroj citlivější na nepřízeň počasí a méně životaschopný při zakládání nového hnízda ve srovnání s primárním rojem vedeným zkušenou, již kladoucí starou matkou.
Zvláštností poroje je, že může obsahovat i více panenských matek najednou – pokud se z úlu snaží vyletět a „srovnat si pořadí“ hned několik mladých matek zároveň, jsou včely v tomto přechodném období rojové horečky natolik nervózní a nesourodé, že místo klasického souboje matek v úlu dojde k jejich společnému vypuzení. Teprve po usazení poroje na dočasném shromaždišti nebo až v novém obydlí dochází mezi matkami k finálnímu souboji, po němž v koloniích přežije nakonec jen jedna z nich.
Z včelařského pohledu je nadměrné, opakované rojení včetně poroje považováno za nežádoucí jev, protože výrazně oslabuje produkční potenciál mateřského včelstva v dané sezóně – po odletu primárního roje i poroje může v úlu zůstat jen málo včel a nezkušená, dosud nespářená matka, což znamená citelný výpadek v snůšce medu. Zkušení včelaři proto při jarních prohlídkách aktivně vyhledávají a redukují přebytečné matečníky (ponechávají jen jeden až dva nejkvalitnější), aby riziku poroje předešli, případně provádějí preventivní zásahy jako rozšíření prostoru úlu nebo umělé odebrání plodu a vytvoření oddělku, čímž rojovou náladu včas odbourají.