Složené oči jsou hlavním zrakovým orgánem medonosné včely a tvoří dominantní část povrchu její hlavy. Každá včela má dva velké složené oči – jeden na každé straně hlavy – které se svým tvarem, umístěním a počtem fazetových čoček liší podle kasty. Dělnice mají přibližně 4 000–5 000 malých optických jednotek nazývaných omatidie, trubci jich mají přes 7 000 a jejich oči se na temeni hlavy téměř dotýkají, protože potřebují dokonalé prostorové vidění pro hledání a pronásledování královen při snubním letu. Královna má ommatidií méně, kolem 3 000–4 000, neboť velkou část svého života tráví v úlu.
Každá ommatidie je samostatnou optickou jednotkou tvořenou rohovkovou čočkou (cornea lens), krystalickým kuželem (crystalline cone), skupinou zrakových buněk (retinula cells) a pigmentovými buňkami, které jednotlivé omatidie opticky izolují od sebe. Světlo dopadá na světlocitlivou osu ommatidie – rhabdom – kde se přeměňuje na nervový signál. Výsledný obraz je složen z mozaikovitého vzoru tisíců dílčích vjemů a mozek včely ho integruje v ucelený pohled na okolní prostředí.
Složené oči včel jsou mimořádně citlivé na pohyb – dokáží rozlišit pohyb o frekvenci až 300 obrazů za sekundu (pro srovnání: lidský zrak zvládá přibližně 60 obrazů za sekundu). Tato vlastnost je zásadní při rychlém letu krajinou, vyhýbání se překážkám a orientaci v rychle se měnícím prostředí. Pohybová citlivost je nezbytná i pro to, aby sběračka dokázala zachytit záchvěv okvětního lístku ve větru a odlišit ho od pohybu predátora.
Fascinující vlastností včelího zraku je schopnost vnímat ultrafialové záření (UV). Včely vidí v rozsahu přibližně 300–650 nm, tedy od ultrafialové po oranžovou část spektra. Červenou barvu však nerozlišují – jeví se jim jako tmavá nebo šedá. Tato schopnost vidět UV záření je klíčová pro lokalizaci květů: mnohé rostliny mají na okvětních lístcích UV vzory naprosto neviditelné lidským okem, které slouží jako přistávací dráhy pro opylovače a přesně ukazují cestu k nektárovým žlázkám. Slunečnice například vypadá v UV záření zcela jinak než ve viditelném světle – střed terče je výrazně tmavší a tvoří kontrast s okrajovými květy.
Dalším úžasným aspektem je schopnost vnímat polarizované světlo. Složené oči detekují rovinu polarizace slunečního světla, která se mění v závislosti na poloze slunce na obloze. Tato schopnost umožňuje včelám orientovat se i za podmínek, kdy je slunce zakryto mraky, a efektivně komunikovat prostřednictvím tance o směru zdroje potravy. Díky tomuto přirozenému kompasu mohou překonávat vzdálenosti i přes 10 km a vracet se přesně zpět do úlu – aniž by potřebovaly přímý výhled na slunce.
Složené oči jsou rovněž zapojeny do detekce tzv. landmarks – výrazných krajinných orientačních bodů (stromy, budovy, terénní prvky). Včely si pamatují tyto body jako součást prostorové mapy a opakovaně je využívají k navigaci. Výzkumy pomocí drones a vizuálních konfliktních scénářů prokázaly, že včely jsou schopné mentálního mapování okolí úlu v okruhu několika kilometrů s překvapivou přesností.