Sosák, neboli proboscis, je komplexní saví a lízací aparát medonosné včely sloužící primárně k sání nektaru z květů, sání vody a k výměně tekuté potravy mezi jedinci v kolonii (trofylaxe). Nejde o jedinou strukturu, ale o komplexní celek složený z několika navzájem propojených ústních orgánů, které dohromady tvoří funkční trubici s lízajícím jazykem.
Anatomicky je proboscis tvořen: maxilami (čelistmi) se svými laciniemi (vnitřní laloky) a galeami (vnější laloky, tvořící boční stěny trubice), labiálními palpy (příložkami dolního pysku, tvořícími boční kryty) a vlastním jazýčkem (glossa), který tvoří centrální dynamickou osu celého aparátu. Za klidového stavu je celý komplex stažen a přiložen k podbradku. Při aktivaci se rozloží a natáhne se do pracovní polohy, přičemž galeae a labiální palpy uzavřou kolem glossy uzavřený kanálek.
Jazýček (glossa) je nejdůležitější součástí proboscisu. Je to dlouhý, štíhlý, vysoce inervovaný orgán pokrytý hustými drobnými chlupy (vláskovitými výběžky), které výrazně zvyšují jeho sací kapacitu prostřednictvím kapilárních sil. Na špičce jazýčku je malá lžička (flabellum) s ještě hustším chlupatým pokryvem. Jazýček provádí rychlé lízací pohyby (typicky 3–5 pohybů za sekundu), při nichž tekutina díky kapilárním silám přilne k chlupatému povrchu a je transportována do kanálku proboscisu, odkud je nasávána do hltanu a dál do jícnu.
Délka jazýčku je druhově a rasově specifická a má ekologický a hospodářský význam. U medonosné včely (Apis mellifera) dosahuje přibližně 5,5–7 mm. Tato délka určuje, ke kterým druhům květů má včela přístup k nektáriu – hlubší nektária jsou dostupná jen pro druhy s delším jazýčkem. Karničky (Apis mellifera carnica) mají jazýček průměrně o 0,2–0,5 mm delší než například italské včely (Apis mellifera ligustica), což jim dává výhodu při utilizaci hlubokokvětých rostlin jako je červený jetel (Trifolium pratense) nebo některé druhy šalvějí.
Celý proboscis je za klidového stavu skloben a přiložen k podbradku díky elasticitě chitinových spojů a svalové relaxaci. Při aktivaci ho svaly v hlavě a hrudi napřimují. Pohybem dalších svalů je v trubici proboscisu udržován podtlak, který přisává nektar a jiné tekutiny. Efektivnost sání závisí na viskozitě tekutiny – optimální viskozita pro sání je u nektarů s koncentrací cukru kolem 20–50 %; příliš husté nebo příliš řídké roztoky snižují rychlost příjmu.
Proboscis je rovněž smyslovým orgánem: na povrchu jazýčku a galea jsou chemorecepční buňky citlivé na chuť (sladkost, hořkost, slanost). Tyto receptory rozhodují o přijetí nebo odmítnutí potravy ještě před jejím spolknutím. Výzkumy ukázaly, že včely dokáží rozlišit velmi jemné rozdíly v koncentraci cukru (rozdíl 1–2 %) a detekují přítomnost aminokyselin, fenolyků a dalších látek v nektaru, které ovlivňují jejich výběr zdrojů.