Spiroplazma (Spiroplasma melliferum, dříve také Spiroplasma apis) je bakteriální patogen z třídy Mollicutes, který způsobuje u dospělých včel medonosných specifické nervové onemocnění označované jako spiroplazmatická letní choroba (May disease nebo letní choroba zahraniční literatury). Onemocnění způsobuje epizodické, geograficky ohraničené úhyny létavek v teplých jarních a letních měsících.
Taxonomie a biologie původce
Spiroplazmy jsou gram-negativní bakterie bez buněčné stěny – patří do příbuznosti mykoplazmát, avšak liší se šroubovicovitým (helixovitým) tvarem a rotačním pohybem. Spiroplasma melliferum a S. apis jsou přísné endosymbionti nebo patogeni hmyzu; S. melliferum u včely způsobuje onemocnění, zatímco S. apis je potenciálně patogenní zejm. při stresových podmínkách. Množení probíhá přímo v hemolymfě hostitele.
Klinické příznaky
Onemocnění postihuje výhradně dospělé létavky. Postižené včely ztrácejí orientaci, padají z rostlin nebo létají chaoticky, nemohou se vrátit do úlu, třesou se a hynou. Charakteristickým projevem je sezónní výskyt (duben–červen) a geografická lokalizace – masovější epizody bývají zaznamenávány v oblastech s intenzivním pěstováním určitých plodin. Ve Francii byl původně popsán v souvislosti s kvetením řepky, slunečnice a kukuřice.
Přenos a epidemiologie
Přenos probíhá nejpravděpodobněji orálně přes kontaminovaný nektar a pyl. Spiroplazmy byly izolovány z nektaru různých rostlin, kde přežívají jako saprotrofové; kontaminovaný nektar pak infikuje sběratelky. Přenos mezi včelami v úlu byl laboratorně prokázán, avšak horizontální přenos hraje pravděpodobně menší roli než primární infekce z rostlinných zdrojů.
Diagnostika
Laboratorní diagnostika je možná kultivací hemolymfy na speciálních médiích (spiroplazmy jsou náročné na kultivaci), přímou mikroskopií (phase-contrast mikroskop odhalí pohybující se helixovité organismy) nebo PCR metodami cílenými na specifické geny spiroplazmat.
Léčba a prevence
Specifická léčba není v praxi aplikovatelná. Onemocnění je zpravidla samoúzdravné, pokud přestane expozice kontaminovaným rostlinným zdrojům. Prevence spočívá v rozmanitosti pastvy (diverzifikace zdrojů nektaru), monitoringu výskytu a výzkumu citlivých/odolných linií včel. V oblastech endemického výskytu je doporučeno sledování epizodických úhynů a jejich hlášení veterinárním orgánům.