Tvorba oddělků je jedna ze základních technik řízeného, umělého rozmnožování včelstev, kterou včelaři využívají jak k obnově zimních ztrát a rozšíření počtu svých včelstev, tak jako účinný nástroj prevence a tlumení rojové nálady u silných mateřských včelstev. Princip spočívá v odebrání části zdrojů, konkrétně plodových plástů s dělnicemi, zásobních plástů a přiměřeného množství včel, z jednoho nebo více dárcovských včelstev a jejich sestavení do nové, samostatné a soběstačné jednotky.
Nově vytvořený oddělek se umístí do vlastního úlu nebo úlku a včelař má v zásadě dvě možnosti, jak jej vybaví matkou: buď mu ponechá plást s velmi mladými larvami či vajíčky, z nichž si včely v oddělku samy vychovají novou matku tichou přestavbou, nebo mu do několika hodin po sestavení přidá již oplozenou cizí matku, případně zralý matečník, čímž se výrazně zkrátí doba, než oddělek začne opět plně fungovat a růst. Volba metody závisí na naléhavosti potřeby, dostupnosti chovného materiálu a plánovaném účelu oddělku.
Kromě prostého množení včelstev se tvorba oddělků využívá i jako šetrný způsob, jak dočasně oslabit přerojené nebo příliš silné mateřské včelstvo, čímž se sníží pravděpodobnost vyrojení a zároveň vznikne nová produkční jednotka, aniž by včelař o včely zcela přišel. Menší oddělky, tzv. plemenáčky, se navíc běžně používají i jako dočasné jednotky pro páření mladých matek v rámci chovu matek, než jsou později spojeny s jiným včelstvem nebo prodány.