Úbytek vhodného biotopu je jednou z hlavních příčin celosvětového poklesu populací opylovačů. Intenzifikace zemědělství vedla k likvidaci lučních společenstev, remízků, mezí a polních cest – tradičních stanovišť bohatých na kvetoucí rostliny. Orná půda bez pestrých porostů poskytuje opylovačům jen minimum potravy a úkrytů.
Fragmentace krajiny přerušuje propojení biotopů – včely musí překonávat stále delší vzdálenosti mezi zdroji potravy. Drobní opylovači (čmeláci, samotářské včely) jsou na biotopové podmínky ještě citlivější než včela medonosná, protože nevylétají tak daleko a jejich populace jsou lokálně izolované.
Řešení zahrnuje vytváření zelené infrastruktury v krajině: výsadbu medonosných porostů na mezích a okrajích polí, péči o louky extenzivním hospodařením (pozdní sečení), zakládání hmyzích hotelů a ponechávání nepokoseného porostu v parcích. Státní agro-environmentální dotace podporují tyto praktiky prostřednictvím ekoschémat v rámci Společné zemědělské politiky EU.