Úlové dno je spodní, nosná část rámkového úlu, na níž stojí celá konstrukce úlu s nástavky, plástovým dílem a včelstvem. Kromě čistě konstrukční, nosné funkce tvoří dno i důležité rozhraní mezi vnitřním prostředím úlu a vnějším okolím – právě zde se nachází česno, kterým včely vstupují a vystupují, a od jeho provedení se odvíjí i větrání, vlhkost a celková mikroklimatická rovnováha uvnitř úlu.
Tradiční, plná (tzv. slepá) úlová dna jsou vyrobena z jednoho souvislého kusu materiálu bez otvorů, zatímco v moderním včelařství se stále více prosazují síťovaná dna s jemnou kovovou mřížkou namísto plné podlahy. Síťované dno umožňuje propad přirozeně padajících nečistot, vosku i uhynulých roztočů mimo dosah včelstva, čímž zlepšuje hygienu úlu, a zároveň zajišťuje lepší přirozené větrání zejména v letních měsících.
Síťované dno hraje důležitou roli i v moderní diagnostice a léčbě varroázy – pod mřížku se vkládá vyjímatelná podložka (podmet), na niž propadávají roztoči zahynulí přirozeně nebo v důsledku ošetření akaricidními přípravky. Sečtením spadlých roztočů na podmětu za určité období dokáže včelař poměrně přesně odhadnout míru zamoření včelstva varroázou, aniž by musel provádět náročnější laboratorní vyšetření.
Provedení a výška dna ovlivňují i to, jak snadno se včelstvo brání proti vetřelcům a jak úspěšně přezimuje – příliš vysoký, nechráněný prostor pod česnem může usnadnit vniknutí hlodavců nebo hmyzích škůdců, zatímco nevhodně umístěné nebo nedostatečně větrané dno může v zimě vést k hromadění vlhkosti a následným zdravotním problémům včelstva, jako je plesnivění zásob nebo úplavice.
Pro včelaře je volba typu dna (plné, síťované, s podmětem nebo bez něj) jedním z praktických rozhodnutí, které ovlivňuje jak celoroční hospodaření se zdravím včelstva, tak možnosti sledování zamoření varroázou. Řada moderních chovatelů dnes upřednostňuje síťovaná dna právě pro jejich přínos k hygieně úlu a snazší kontrole parazitů bez nutnosti otevírat a rušit samotné včelstvo.

