Umělé dělení (umělé rojení) je zásah včelaře, při němž záměrně rozdělí jednu silnou rodinu na dvě nebo více menších jednotek. Jde o jednu z nejdůležitějších technik moderního včelařství, umožňující rozšiřovat počet rodin bez čekání na přirozené rojení, předcházet nekontrolovanému rojení, nahrazovat ztracené rodiny a provádět selekci matek.
Metody umělého dělení
Existuje několik přístupů: Metoda „na letačky“ – starý úl s matkou se přemístí na jiné místo a na původní místo se postaví nová prázdná nástavka s plodem a zásobami; letačky přilétají na staré místo do nové nástavky, která si vydělá záchranné matečníky nebo dostane připravenou matku. Přímé rozdělení – rodina se fyzicky rozdělí rámky s plodem, zásobami a včelami na dvě části; každé části se přidá matka nebo matečník. Odloučení (odkl)ady – odeberou se rámky s plodem, zásobami a trubující teilí částí včel do nové nástavky na novém místě; mateřská rodina zůstane silná.
Načasování a podmínky
Umělé dělení se provádí nejlépe v době dobré snůšky, kdy je rodina silná a má dostatek zásob. Optimální jsou jaro a léto; pozdní dělení v srpnu může vést k slabým dcerám nedostatečně připraveným na zimu. Každá část po rozdělení musí mít matku nebo ji musí schopna vychovat.
Výhody umělého dělení
Umožňuje kontrolovat načasování a kvalitu nové matky, předchází ztrátám z nekontrolovaného rojení, umožňuje rychlé rozšíření chovu a implementaci selekce (přidání matky z žádané linie). V profesionálním včelařství je umělé dělení základem managementu počtu rodin.